Z cets...

18. října 2018 v 20:58 | Nao |  Something like diary
こんばんわ
Už je to nějaká doba, co mi začala škola.
Chtěla jsem o všem už dlouho napsat, ale výška je výška a navíc nemám v poslední době vůbec náladu psát.
Chtěla jsem úplně skončit s uměleckým psaním, ale minulý týden jsem omylem nakopla múzu do zadku a od té doby se mě drží. Tak zas nic.
S psaním na blogu bych chtěla pokračovat, ale nemám sílu ani motivaci.
Um, pathetic, am I not? *laughs*
Well then, let me tell you about my travelling troubles...



Od chvíle, kdy jsem se ubytovala na koleji pendluju mezi kolejí, školou a domovem.
Zatím jsem úspěšně na víkendy jezdila domů a byla jsem ráda.
Aspoň myslím.
Abych to uvedla na pravou míru:
Když jsem byla přijatá na výšku, byla jsem natěšená a vyděšená zároveň.
Prala se ve mně radost, že můžu konečně studovat to, co chci. Co mě bude bavit.
Strach z neznáma. Nových lidí. Nového prostředí. Nového domova.
Můžu říct, že město mé Alma mater mi přirostlo k srdci rychle a je pro mě nemilé vracet se co pět dní do města, které jsem si nikdy neoblíbila. Které jsem většinu času upřímně nenáviděla.

Nebylo pro mě nijak těžké zvyknout si na sdílení pokoje s cizími lidmi. Tedy ne od chvíle, kdy jsem na pokoji přestala být sama, protože všichni ostatní se přistěhovali až 7-10 dní po mně, ale to je trochu jiný příběh.

Mé spolubydlící jsou skvělé a ačkoli je jedna velmi upovídaná a hlučná, není to vůbec špatné.
Jako nejmladší z nás jsem sice od nich konfrontována s tvrdou realitou, co mě čeká, pokud se dostanu do 3. ročníku bakalářského studia a posléze 1. ročníku magisterského, ale na druhou stranu se od nich můžu hodně naučit, kde, co, a jak.
To se vždycky hodí.
(Naštěstí mými dotazy nejsou otrávené. Zatím.)

A k cestování...
Naštěstí jsem si nechala udělat ISIC, jinak by se mé cestování domů prodražilo.
Mé dojíždění domů/na kolej je upřímně velmi zajímavé, protože projíždím s plnýma taškama a přijíždím úplně stejně ='D
Vždycky říkám, že "snad nikdy neodjedu normálně". Děláme si z tohos mamkou srandu.
Srandu už ale není táhnout všechny ty těžké tašky od nádraží 20 minut na kolej, protože Naomina je dvrdohlavá a nebude jezdit 2-3 zastávky šalinou, aby si svezla v teple zadek. Ona si to musí vzít pěšo a pak se diví, že skončí nachcípaná ještě víc, než už byla.

To by bylo.
Tento víkend poprvé nepojedu domů, protože jsem nemocná a chci se dát dokupy a učit... projevit snahu se učit. No, tak uvidíme...


じゃあね
・なお
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ClementVup ClementVup | E-mail | Web | Pondělí v 0:13 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama