Reason to Live

4. června 2017 v 15:28 | Naoi |  Fanfikce
Pár: Nakahara Chuuya x Dazai Osamu (Bungou Stray Dogs)
Počet slov: 2 190
Tags: #soukoku #DoubleBlack #hate #love

Mělo to být hrozně deep, ale pak se mi to zvrtlo v pwp...
Sorry not sorry.



Plánoval si, že až se ten večer dostane konečně domů, sedne si do křesla a jediné co udělá, je to, že si otevře víno a bude pít. Ale hned jakmile otevře dveře svého bytu je mu jasné, že veškeré plány jsou ty tam.

V chodbě stojí se zasmušilým výrazem opřený o stěnu Dazai.

,,Co tu chceš?" zeptá se Chuuya popuzeně. Má špatnou náladu a Dazaiova přítomnost tomu spíše uškodí, pokud ho začne popichovat jako obvykle. Má za sebou těžký den a nemíní a nemá sílu jednat se svým bývalým partnerem. Ten večer ne. Už ne...

Dazai k němu nehlučně dojde, chytí ho za zápěstí a chce si ho prudce přitáhnout k sobě, když na krku ucítí nůž.

,,Pusť mě a vypadni, pokud je to život aspoň trochu milý," zavrčí a upřeně ho pozoruje.

Dazai uvolní stisk, ale nepustí ho, jen se pousměje. ,,Do toho. Zab mě."

Chuuya rukou ucukne dozadu. Ten naprosto odevzdaný tón ho vždycky vyděsí. ,,Myslel jsem, že chceš spáchat sebevraždu," pronese klidně, jakoby nic, spustí ruku s nožem a projde kolem něj.

,,Dvojitou sebevraždu-" opraví ho.

,,Jo, jo já vím. S krásnou dívkou," přeruší ho otráveně Chuuya a protočí oči v sloup.

,,-ale nevadilo by mi, kdyby mě Chuuya zabil," pokračuje Dazai nevzrušeně.

Hm? ,,Proč?" Zrzkovi to nedá a otočí se. S nožem stále v ruce a zvednutým obočím, čeká na odpověď.

Dazai se usměje. Tím svým pitomým, přihlouplým úsměvem, kterým každého balamutí, aby si myslel, že je to jen idiot, který si nezasluhuje většího zkoumání a zabývání. Prostě ztráta času. ,,Nemám důvod žít." I přes úsměv je v té větě schovaný smutek a bolest. A i v očích se odráží stejné emoce.

Chuuya malém upustí nůž na zem. ,,Proč?" zeptá se slabě. Diví se, že ho kolena nezradila. ,,Myslel jsem, že když jsi odešel, jsi šťastnější. Že jsi našel svůj... důvod žít," řekne opatrně. Myslí na všechny ty chvíle, kdy ho tajně sledoval. Vždycky se smál, něco alespoň usmíval. Odkašle si. ,,Ne že by mi do toho něco bylo. Nebo že by mě to zajímalo." Když pronáší ta slova, otočí se k němu zády a mluví hlasitě, otráveně. Nechce, aby na něm poznal, že ho to zajímá, že má o něj starost.

,,Chuuyo," zašeptá Dazai, který k němu dojde a obejme ho. Položí si hlavu na jeho rameno a nechá ho tam.

Menší nic chvíli neříká. Myšlenky mu jedou na plné obrátky. Sevře nůž. Ví, že by ho měl zabít. Že by ho měl chtít zabít. ,,Měl bych tě zabít," vysloví ta slova nahlas.

,,Uh-huh," zamumlá mu do vlasů, jakoby ho to vůbec nezajímalo.

,,Posloucháš mě sakra vůbec?!" zeptá se podrážděně. ,,Nespi mi na rameni."

,,Nespím..." odporuje tiše.

Chuuya začíná přemýšlet o tom, že prudce udělá pár kroků dopředu a Dazai skončí na zemi, než to ale stačí udělat, ucítí na krku letmé polibky. ,,Ah," unikne mu z úst překvapeně a sevře nůž ještě pevněji, až mu zblednou klouby prstů. Jsme nepřátelé. Měl bych ho zabít. Nebo alespoň odstrčit a vyhodit. Měl bych ho zastavit. Měl-

Ucítí na břiše jeho ruku a druhou na ruce, ve které svírá nůž. Uvolní stisk, zavře oči a lehce zakloní hlavu. Nůž mu vyklouzne z ruky a dopadne s tupým zařinčením na zem.

Otevře oči a odevzdaně se na něj chvíli dívá, než Dazaie odstrčí a vydá se pryč.

Hnědovlasý muž stojí na místě. Pak se sehne pro nůž, vydá se za zrzkem do ložnice a položí ostrý předmět na noční stolek.

Chuuya si povzdychne. Ví, že už prohrál. Ať už Dazai přišel z jakéhokoli důvodu, skončí to stejně jako vždycky. Sevře ruce v pěst a snaží se na to aspoň trochu připravit, i když ví, že to nejde. I když si vnitřně užívá podobné noci, kdy skočí pod ním, pod jeho tělem a je mu dopřáváno slasti, jeho hrdost je dost proti.

Znovu na krku ucítí letmé polibky a znovu Dazaie odstrčí. Sedne si na postel a shodí si z ramen kabát. Pak natáhne ruce k vestě a rozepne první knoflík.

Cítí při tom na sobě jeho upřený pohled, než se Dazai vydá pryč a zmizí mu ze zorného pole, aby o chvíli později ucítil, jak se matrace prohloubí pod tíhou jeho těla. Kolem hrudi muDazai omotá paže. Ucítí tíhu na temeni hlavy tíhu té jeho, jak si ji na ni položil.

,,Kvůli tomuhle jsem dnes nepřišel," pronese a než Chuuya stačí překvapeně zareagovat, pokračuje dál. ,,Ale je překvapivé, že jsi tak povolný." Chuuya už už mu chce něco odseknout, když znovu promluví. ,,Jsem překvapený. Asi jsi tuhle příležitost přece jen nenechám ujít," zašeptá a vesele se zasměje. Ne hlasitě, tiše, a opravdu vesele.

Zvedlo mu to náladu...?

Ucítí na temeni polibek, než mu dojde, co mu chybí. ,,Ty hade jeden, kam jsi mi dal-" otočí se, aby spatřil Dazaie, jak drží v ruce jeho klobouk. Výjimečně na tváři ale nemá pobavený, škodlivý výraz, ale vážný.

Chuuya zmlkne a zamrká. Co bych měl dělat ,,Tak proč jsi tu?" zeptá se nakonec.

,,Hm? Chtěl jsem tě vidět," pousměje se a lehne si.

,,Fajn."

,,Je v pořádku, když ti řeknu, že chci jen ležet vedle Chuuyi?"

Menší si povzdychne. Vytrhne mu klobouk z ruky, odhodí ho na zem a lehne si. Ucítí Dazaie, jak se přisune a lehce se ho dotýká svým tělem.

Přehodí přes ně oba deku a nastane ticho. Přemýšlí, že by něco řekl, ale když se otočí, aby na Dazaie promluvil, překvapeně zjistí, že spí. Pravidelně oddechuje a vypadá uvolněně.
Chuuyu bodne u srdce. Nechce tuhle chvíli​ zničit, takže se jen s povzdechem otočí a uloží se ke spánku. Uvědomí si, že je vyčerpaný. A když v polospánku ucítí ruku, kterou mu Dazai položil kolem pasu, neprotestuje.

/-/-/-/

Jen co otevře oči, ví, že je zle. Dazai ho pozoruje a má na tváři svůj obvyklý úšklebek.

,,Nechal jsi mě spát vedle sebe," řekne Dazai uznale. ,,Už je to nějaká doba, kdy jsi mi to dovolil. Nebál ses, že bych ti něco provedl?"

,,Já? To já tě mohl kdykoli ve spánku zabít." Na Dazaiově tváři se objeví úšklebek. A sakra! Má zpátky svou dobrou náladu.

,,Chuuyo~" natáhne se k němu a začne ho líbat na každém místě, kde má odhalenou kůži.

,,Nech toho," zarazí ho, ,,kvůli tobě jsem se včera neprevlíkl. Nech mě si dát aspoň sprchu. Jsem nechutný."

,,To znamená lahodný."

Chuuya si odfrkne a chce vstát, ale uchopí ho pevně ruka a stáhne zpátky. ,,Zůstaň," pronese tónem, kterému se neodporuje a Chuuya se zachvěje.

,,Už nemáš emo náladu?" odváží se rýpnout si.

Dazai se zasměje. ,,Překvapilo tě to. Tak moc, že jsi-"

,,Sklapni!" osočí se a chce se otočit, když ho Dazai najednou chytí a povalí ho pod sebe. Menší na chvíli zatají dech.

/-/-/-/

,,Ne! Můj choker ne...!" zaprotestuje, když za něj Dazai zatáhne.

,,Proč ho vůbec nosíš? Že bys pod ním měl citlivé místo?" ušklíbne se.

,,Tak to není, pitomče!"

,,Dříve ho nosívaly děvky, ale to nebude ten důvod." Nemyslí to zle, jen konstatuje skutečnost. ,,Hm... Chceš být s někým svázaný?" Chuuya se napne. Bingo. ,,Proč se chceš vázat?"

Chuuya mlčí. Otočí hlavu na stranu, aby se na něj nemusel dívat. Aby Dazai neviděl, jeho obličej, který by ho jistě prozradil.

,,Chuuyo~" Dazai se k němu skloní a začne mu krk zahrnovávat polibky.

Zrzek se naplne a pootevře ústa. Bojuje s potřebou otočit hlavu k Dazaiovi a zasténat. Nesmím. Nesmím. Ne-!

Dazai ho jednou rukou chytne za bok a druhou mu sjede po hrudi dolů. Zastaví se až u pásku, na kterém chvíli setrvá, než sjede ještě níž a zatlačí.

Chuuya zatne zuby, odhodlaný ze sebe nevydat žádný zvuk. Za žádnou cenu-

Dazai nepřestává rukou třít přes kalhoty, ale uvědomí si, že z jeho partnera takhle nic nedostane a vrhne se znovu ke krku, aniž by ho rukou přestal dráždit.

Políbí ho těsně pod bradou a polibky směřuje pomaličku blíže k chokeru. Jazkem mu zajede pod něj a Chuuya se mírně zavlní a sevře prostěradlo. Hnědovlasého to povzbudí, aby pokračoval a tentokrát ho kousne, mírně, těsně nad chokerem a to samé rychle zopakuje i těsně pod ním.

Chuuya se neudrží a zasténá. ,,Da-za-i..." vyrazí bez dechu. ,,Ne-ngh." Je umlčen jeho rty a o chvíli později i jeho jazykem, kterým mu bez námahy vnikne do úst.

Chuuyovi začíná docházet dech a bojuje s potřebou ho odstrčit, aby se mohl nadechnout. Začíná se mu motat hlava, když se hnědovlasý konečně odtáhne. Chuuya se prudce nadechne a bojuje s dechem, zatímco Dazai vypadá, jako by s ním nedostatek kyslíku nic nedělal.

,,Vydrž chviličku," zašeptá mu do ucha a vytratí se z pokoje.

Chuuya ještě není schopný odpovědět, takže zůstane ležet a čeká, až se mu zklidní dech. Zavře oči a leží, než uslyší kroky. Zvědavě pohlédne na Dazaie, který se vrací s lahví vína v ruce.

,,Doufám, že to nevadí. Ale měl jsem pocit, že jsi tak chtěl strávit minulou noc," ušklíbne se. Chuuya zatne zuby, ale nic neřekne. Čeká, co si na něj vymyslel. Dazai oddělá zátku a usměje se. Sedne si na Chuuyův klín a věnuje mu temný pohled. ,,Otevři ústa."

Menší se zachvěje a otevře je. Neodporuje. Dokud na něj v výšky nezačne lít víno. Bastard! zanadává v duchu a snaží se všechno pohltit ústy, aby neměl oblečení a povlečení od vína.

Dazai přestane. Chuuya polyká, ale část mu steče po bradě. Polkne a zalapá po dechu. Hnědovlasý se k němu sloní a slíže víno, které mu uniklo.

,,Čím to, že jsi spal tak klidně? Chuuya nikdy dřív nespal klidně a dlouho vzdoroval spánku, kdykoli jsem tu zůstal." Chuuyovi se zadrhne v hrdle dech. ,,Hm? Měl bys odpovědět," varuje ho Dazai a znovu mu do úst nalije víno.

Když skončí Chuuya se chvěje a zrychleně dýchá. Začíná mít závrať. ,,Dazai-!" Zavře oči.

Dazai mu dá několik minut, aby se dal dokupy. Pak ho políbí.

,,Řekl jsi, že nemáš důvod žít," ozve se Chuuya zničehonic.

Dazai se překvapeně odtáhne. ,,Jo. Proto jsem se přidal k mafii. Myslel jsem, že třeba v nebezpečí, násilí a krvi ho najdu, ale nestalo se."

,,A u Agentury?" ptá se dál. ,,A co ten Atsushi? Vypadal jsi vedle nej-"

,,Není důvod žárlit, Chuuyo," přeruší ho vážně.

,,Já ne-!"

Dazai se pousměje. ,,Myslíš, že jsem tě neviděl? Jak mě sleduješ?"

V zrzkovi hrkne. Sakra.

,,Je milé vědět, že i přesto, že se tváříš, že mě nenávidíš, ti na mě ve skutečnosti záleží."

,,Idiote," zamumlá Chuuya a naklonil hlavu na stranu, pryč od jeho pohledu.

Dazai zamrká a natáhne ruku k Chuuyově tváři. ,,Včera jsem si toho nevšiml, ale..." přejede po třech rovných rýhách a Chuuya sebou trhne.

,,Ublížila ti?" zeptá se chladně.

Zrzek není schopen mluvit. Odkašle si a uhne pohledem. ,,To nic není. Zasloužil jsem si to."

,,Za co?" zeptá se a upírá na něj pohled. ,,Za co to bylo, Chuuyo?" Dostává se mu jen ticha. ,,Kvůli mně?"

Chuuya stále mlčí, pohled upírá na zeď. Prudce se nadechne. ,,Ví, že k tobě něco... cítím." Svírá ruku v pěst. Hrdost ho nutí, aby mlčel, ale on už mlčet nechce. Nechce předstírat nenávist. Už ne. ,,Víš, jakým způsobem mě Kyouyou vychovávala. Naděje je to nejhorší, co může být, důležitá je jen temnota. Stejně před ní neutečeš, když ji v sobě máš..."

,,..A láska je něco, co tě oslabuje, co je nutné zničit v zárodku, než vyklíčí. Proto tě uhodila."

,,Má mě ráda. Chce pro mě jen to nejlepší. Víš, jak to myslím. Vychovával tě Mori."

,,Ale úplně jinak."

Nastane mezi nimi ticho. Ani jeden se nepohne ani nepromluví. Pak se Dazai najednou prudce pohne pánví a zašklebí se. ,,Zapomeňme na to."

Chuuya se uvolní a němě zasténá. ,,Počkej." Chytne Dazaie za boky, aby se nehýbal. ,,Říkal jsi, že jsi doufal, že nejseš smysl života."

,,No a? Nenašel jsem ho."

,,A co kdyby..." polkne. Sbírá odvahu. ,,Co kdybych tím důvodem byl já?"

,,A jaký je tvůj důvod? Tvůj smysl?" Zrzek mlčí, ale jeho pohled mluví za vše. Dazai se pousměje a políbí ho. ,,A Kyouyou?"

,,Zvládnu to."

,,Nepochybně."

/-/-/-/

Chuuya se opět vzbudí vedle svého bývalého partnera v zločinu. Během necelého dne už podruhé. Zatne zuby, když se posadí a projede jím ostrá bolest.

Ignoruje ji. Sedí a dívá se na Dazaie, jak oddechuje. Pozoruje jeho obvazy. Ale nic neudělá.

Povzdychne si. Zase jsem to nechal zajít daleko. Nezabil jsem ho. Nezastavil jsem ho. Nechal jsem ho se se mnou zase vyspat. A ještě jsem mu předtím řekl všechno to, co neměl nikdy vědět. Kdyby to slyšela Kyouyou.

Znovu si povzdychne a chce vstát, když mu Dazai položí ruku kolem pasu a táhne ho zpátky k sobě. Chuuya se zašklebí. ,, Nemůžeš být trochu jemnější? Bolí mě kvůli tobě celé tělo."

,,Hm?" Ucítí na sobě i jeho druhou ruku, ústa a následně i zuby.

,,Nekousej mě sakra!"

,,Tak pojď zpátky."

,,A necháš mě být?" Dazai se zasměje. ,,Copak ti to nestačilo?"

,,Ne. Chci tě přinutit, aby ses přiznal, že jsem tvůj smysl života."

,,Tak to se máš co snažit."

,,Uděláš to a ještě pode mnou budeš sténat mé jméno a prosit o víc." Ušklíbne se spokojeně. ,,Víš, že se ve svých předpovědích nikdy nemýlím."

Sakra, sakra, sakra! ,,Měl bych tě zabít."

,,Hm..."

,,Jednou to udělám. Budeš litovat, žes mě kdy poznal." Z úst mu vyjde sten.

,,Tak mi řekni, až to budeš myslet vážně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama