Fragile Heart 1.část

4. června 2017 v 20:20 | Naoi |  Fanfikce
Pozn.: blog mě poslal do háje, že to celé do jenoho článku prostě nedá > _ >

Pár: Kuroo Tetsurou x Kozume Kenma (Haikyuu!!)
AU: Petr Pan
Tags: #kuroken #PetrPanAU #Neverland
Počet slov: 6 314
Příběh: Shouyou vezme Kenmu do Země Nezemě, kde se seznámí s Kurem. Straví tam několik týdnů a místo si zamiluje, ale rozhodne se vrátit se domů. Uvidí se s Kurem ještě...?




'Human hearts are fragile as glass.'


Měl rozedřená kolena a rozkousaný ret, ze kterého mu tekla krev. Zatsavil se a svezl se po zdi nejbližšího domu na zem. Bylo mu jedno, že bude špinavý. Respektive, nebylo mu to jedno, ale říkal si to, aby se alespoň na chvíli vyhnul úzkosti, která by okamžitě z přijmutí pravdy plynula. Aspoň na chvíli chtěl mít od toho svíravého pocitu pokoj.

Pohlédl na kolena a kousl se do rtu, ze kterého se mu ještě více spustila krev. Bylo mu do breku.

Pohlédl na oblohu a doufal, že uvidí padající hvězdu, aby si mohl něco přát. Přál by si zmizet. Pryč. Od všeho a všech. Aby ho už nikdy nikdo nezmlátil, aby se mu už nikdo nesmál a nedobíral, že je jiný. Divný.

Přál si to tak moc. Myslel a představoval si, jak by to byl krásný život. Ztratil se v představách, že si ani nevšiml, že křečovitě svírá nohy a pláče. Když si to uvědomil, rozplakal se v zoufalství ještě víc.

Když se po několika minutách trochu uklidnil, pohlédl znovu na oblohu. Byla skoro tma. Měl bych jít domů... pomyslel si. Musím jít domů. Maminka bude mít strach. Věděl to, ale ani se nepohl. Nohy se ani nepohly. Vlastně nikam ani nechtěl, věděl, co bude následovat. Schová rozbitá kolena pod kalhoty, ruce nevadí, řekne, že spadl, slzy si utře. Nikdo nic nepozná.

Zaplavila ho nová vlna bolesti. Všechno špatné před ostatními skrýval. Nechtěl, aby nejdu věděl, že ho ostatní kluci bijí, nechtěl, aby věděli, že je slabý. Nechtěl...

Přinutil se utnout myšlenky, které nad ním znovu měly kontrolu.

Zapřel se o zeď a přiměl se vstát. Musím jít domů. Ta myšlenka ho jako naprogramovaného robota hnala kupředu. Opřel se a chvíli zůstal bez hnutí. Setřel si slzy a chtěl se vydat na cestu, když něco uslyšel. Hlas.

Lekl se a zůstal stát na místě. Už je pozdě, možná je to nějaký zlý člověk. Ví, že jsem zůstal venku pozdě a teď si pro mě jde.

Srdce mu bilo jako o závod a mozek na plné obrátky. V hlavě měl scénáře nejhorších věcí, které se můžou stát. Už už se chtěl schoulit na zem a doufat, že si ho nikdo nevšimne, když zpoza rohu vykoukla střapatá hlava asi stejně starého kluka. Ten se nadšeně usmál. ,,Našel jsem ho!"

,,Pšššt!" ozval se jemný hlásek kdesi za ním.

,,Omlouvám se," zašeptal kluk, ale nevypadal, že by ho hluk, který způsobil, nějak trápil. Rozběhl se k u zdi choulícímu se klukovi a přátelsky se usmál. ,,Ahoj, jsem Shouyou. Hinata Shouyou."

Druhý jen pokývl hlavou, protože netušil, co jiného by měl udělat, a nastalo ticho. ,,Jak se jmenuješ ty?" pomohl mu Shouyou.

Kluk si odkašlal. ,,Kozume Kenma," pronesl tak tiše, že si Shouyou musel stoupnout až úplně k němu a poprosit ho, jestli by to nezopakoval.

,,Ó! Kenma." Ustoupil kousek dozadu, aby dal druhému prostor. Celou dobu se ale nepřestal usmívat. ,,Ztratil jsi se, Kenmo?"

Kenma přemýšlel, co říct. Nebyla to náhodou léčka někoho zlého, aby získal, jeho důvěru a pak mu ublížil? Maminka říkala, že zlí lidé jsou schopní všeho, zvlášť když jsou děti sami.

Věděl to. Pamatoval si všechno, co mu maminka kdy řekla o zlých lidech, ale Shouyou vypadal tak upřímně a vesele, že nešlo myslet na něco zlého. ,,Um," zavrtěl hlavou. ,,Jen jsem..." ...nechtěl hned zpátky.

,,Chceš jít domů, Kenmo?" zeptal se kluk. ,,Nebo bys chtěl jít raději někam jinam? Zažít velké dobrodružství?"

Kenma zavrtěl hlavou. ,,Nechci dobrodružství. Chci jen klid." Zase mluvil tiše, tentokrát mu kluk ale rozuměl. Usmál se od ucha k uchu a chytl ho za ruku.

,,Tak pojď se mnou do Země Nezemě. Pryč od všeho."

Poslední věta stačila. Kenma se rozhodl. Půjde. Pak se zarazil. Nechal se tím příliš unést. ,,Ale tam se letí, ne...?"

Shouyou se zazubil a vznesl se o pár centimetrů nad zem. To stačilo k jeho utvrzení, že půjde. Přikývl.

,,Yachi!" zavolal za sebe a během chvilky k němu přiletěla malá víla. Nesměle se usmála, proletěla kolem a setřásla ze sebe prášek, který dopadl na Kenmu. Ten se lekl, když mu pod nohama zmizela pevná zem. Hmátl po stěně, aby se chytil něčeho pevného, když cítil, že pomalu klesá.

,,Neboj se," řekl mu druhý. Chytil ho za ruku a znovu ho dostal do výšky. ,, Mysli na něco pozitivního, pak už to půjde samo. Bude to jak poof a letíš!"

,,To nepůjde."

,,Tak na tom potom zapracujeme," usmál se povzbudivě. ,,Ale teď už musíme letět, jinak se Kageyama bude zlobit."

Kdo?

,,Pevně se mě drž, ano?" Přikývl. ,,Yachi, letíme!" zvolal radostně a rychle vyrazil na cestu.

Kenma si nestačil úžasem ani pořádně uvědomit, že to co se děje je skutečné a ne jen představa. Ani když se blížili k ostrovu, Zemi Nezemi, nedalo se říct, že by si to úplně uvědomoval.

Zhluboka se nadechl, jakoby to bylo poprvé, kdy mohl zhluboka dýchat. Připadalo mu to tak.

Dostali se ještě blíž, až se konečně mohl dotknout země. Pod nohama cítil jemnou trávu. Už před nějakou dobou si všiml, že Shouyou nemá boty, chtěl si sundat ty své a cítit trávu na holých nohách. Chtěl cítit na holé kůži všechno. Jako by to byl poslední den jeho života a on si měl užít všeho.

Sehnul se, aby si rozvázal tkaničky, když ho zarazila ruka. ,,Ne tak rychle. Nejsi na to zvyklý, brzy byl měl zničené nohy. To přijde." Kenma na to nic neřekl.

Kluk si ho na denním světle měl možnost konečně pořádně prohlédnout. Kenma byl o něco málo větší, ale bez bot by rozdíl skoro nešel poznat. Uhlově černé vlasy, trochu delší, mu zakrývaly velkou část obličeje.

Shouyou natáhl ruku a zastrčil mu vlasy po stranách za uši. Usmál se. Lepší. Pokračoval níž. Zarazil se na jeho dlaních a kolenech. ,,Co se ti stalo? Vůbec jsem si toho v té tmě nevšiml."

Černovlasý pohlédl dolů. ,,Nic..."

Shouyou se usmál. ,,No, každý máme svůj důvod sem zmizet." To musí být jeho důvod. ,,Pojď, ještě tam nejsme." Chytil ho znovu za ruku a vynesl je oba do vzduchu.

Shouyou měl pravdu. Za denního slunce to bylo mnohem lepší. Než dorazili na místo, za letu si ho také pořádně prohlédl. Oranžové vlasy, jako vycházející slunce, hnědé oči neustále otevřené dokořán, jakoby ho všechno těšilo a neustále se něčemu divil zároveň. A úsměv. Snad ani na chvíli se nepřestal usmívat.

Chodící slunce, pomyslel si Kenma.

Lekl se, když pod sebou najednou ucítil zemi. Úplně se ztratil v myšlenkách. ,,Shouyou?" zeptal se. Druhý, který už se vydal dál, se zastavil a otočil k němu. ,,Ano?"

,,Já jen... Říká se to tak, tak mě zajímalo... Kde je Petr Pan a Zvonilka? A je tu Kapitán Hook?"

Shouyou se šťastně usmál. ,,Tys mi řekl jménem!" vyskočil a málem ve vzduchu udělal neplánovaně přemet. ,,Moc lidí mi tak neříká. Vlastně nikdo, víš," vysvětlil. ,,Většinou mi říkají Hinato. Občas mě někdo osloví jako Petr Pan."

,,Ty jsi-?"

Menší zavrtěl hlavou. ,,Petr tu není. Odešel pryč a někdo tu musel být místo něj. Ostatní říkali, ať jsem to já. Tak hledám Ztracené kluky, abych je sem přivedl, jako třeba tebe," ukázal na něj prsten. ,,Ale Petr je-" Odmlčel se.



Bylo to poprvé od chvíle, kdy ho poznal, kdy byl značně skleslý. Zavrtěl hlavou jakoby chtěl setřást něco nepříjemného. ,,To je jedno," usmál se znovu. ,,Jak jsi říkal, povídá se to. Původní Petr Pan a Zvonilka už tu nejsou. Petr odešel a vyrostl a Zvonilka... nevím, kam zmizela. A Hook tu možná ještě je, ale jeho místo převzal někdo jiný. Říká se, že už toho měl plný zuby a bez Petra už to není ono."

,,Aha."

,,Zklamaný?"

,,Ne."

,,Tak pojď. Všichni už čekají."

Kdo všichni? chtěl se zeptat, ale Shouyou už ho táhl kamsi pryč. Zastavili se u jakéhosi seskupení stromů. Na jednom z nich bylo lano. Menší vyskočil, chytil ho a zatáhl. Před nimi se objevil temný vchod.

Kenma nejistě vykročil blíž a než stačil něco říct, ucítil, jak ho někdo strčil. Padal.

Podklouzly mu nohy a jel po čemsi dolů. Zavřel oči, ale když jeho jízda skončila, nebylo to ani na tvrdém, ani ve vodě. Otevřel oči.

Byl v jakési pozemní rozlehlé místnosti, ze které dál vedly chodby. V některých částech si všiml kořenů stromů. Rozhlížel by se dál, kdyby na sobě necítil neodbytné pohledy. Otočil se. Pár metrů od něj stála banda kluků, asi stejně starých jako on, oblečení-neoblečení a se zájmem si ho přihlíželi.

Najednou se ozvalo nadšené "juhůů" a jiným vchodem dolů dorazil i Shouyou. Postavil se, celý vysmátý. ,,Jsem zpátky."

,,To to trvalo," ozval se jeden s pronikavým pohledem. ,,Chytals po cestě žížaly?"

Maličký nafoukl tváře. ,,Máš problém, Kageyamo?"

,,Hej, hej vy dva. Máme taky nový přírůstek do rodiny, tak se chovejte!" ozval se přísný hlas, kterému se neodmlouvá a přece milý.

,,Jo!" ozval se jiný. Ještě přívětivější. Kenma couvl a skončil zpátky na zemi. Došel k němu kluk s příjemným úsměvem a natáhl k němu ruku. ,,Jich si nevšímej, vždycky jsou takoví. Já jsem Sugawara Koushi. Můžeš mi říkat Suga."

,,Kenma."

,,Vítej doma, Kenmo. Ukážu ti pokoj, určitě chceš být chvilku sám a vyspat se," mrkl na něj. ,,Pak ti to tu ukážeme."

Kenma ležel na měkké chundelaté kůži. Krásně hřeje, pomyslel si a zívl. Chtěl si prohlédnout pořádně svůj malý pokojík, ale jen co si lehl, začaly se mu klížit oči a během chvilky usnul.


/-/-/-/


Uplynulo několik dní, během nichž si Kenma zvykal na místo, ve kterém se ocitl. Brzy chodil bosý a ostatní ho učili, jak myslet na pozitivní věci, aby mohl kdykoli létat. I bez pomoci vílího prášku.

Bál se, že to nikdy nezvládne, protože do té doby skoro nikdy nemyslel pozitivně, ale zjistil, že to jde samo.

Vznesl se do vzduchu a se zavřenýma očima, roztáhl ruce do stran a užíval si pocitu štěstí, který ho naplňoval. Nikdy nebyl tak šťastný.

Shouyou se zasmál. To ho vytrhlo z odříznutí od reality. Otevřel oči a pohlédl na něj. ,,Co je...?" zeptal se úzkostně.

,,Promiň, jen-" zakřenil se. ,,Jen je to poprvé, kdy tě takhle vidím. Je to úžasný pocit, že?"

,,Um," přikývl a na tváři se mu opět objevil úsměv. Je.


/-/-/-/


Potuloval se po lese. Až už byla Země Nezemě jakkoli úžasná a ostatní kluci v ní, přišel špatný den a on potřeboval být sám. Nechtěl s nikým mluvit. Nechtěl nikoho ani vidět.

Naštěstí nemusel nikomu nic vysvětlovat, protože vyklouzl ven ve chvíli, kdy mu nikdo nevěnoval pozornost. Hinata a Kageyama se o něčem hádali. Suga a Daichi se je snažili od sebe dostat. Takana předváděl, jak je úžasný.

Takže se procházel. Většinou chodil ve velkém kruhu, aby se neztratil. Mohl by sice vzlétnout a zjistit, kde je, ale bál se, že by toho nebyl ten den schopný. Raději to ani nezkoušel, aby nemusel čelit ještě více úzkosti.

Vydržel chodit asi hodinu, než ho zradily nohy. Cítil, že se mu podlamují a raději si sedl. Vyčerpaně se rozhlédl kolem, přikryl se několika velkými listy, které kolem něj byly, lehl si a usnul.


/-/-/-/


Vzbudilo ho až podivné pohupování, ze kterého se cítil divně.

Nespokojeně se zavrtěl a chtěl pokračovat v spánku, ale nepříjemný hluk mu to už nedovolil. Pootevřel oči. Nad sebou měl temnou oblohu, zdálo se, že bude pršet. Rozevřel úplně oči a prudce se posadil, jak se do něj pustil ostrý chlad.

Pohupování neustalo. A pochopil proč. Nebyl na zemi.

Nechápavě vyděšeně hleděl na příď lodi. Udělalo se mu nevolno. Roztřásl se a přerývaně dýchal. Bál se třeba jen pohnout.

Ztuhlý čekal na moment, kdy sebere odvahu a bude se moct schoulit. Loď se zhoupla a on se rychle stočil do klubíčka. Nepřestával se třást. A ze všech stran na něj dorážely myšlenky. Ani pořádně nevěděl jaké, bylo jich tolik a všechny byly příliš chaotické, že by všechny nezvládl určit, ani kdyby se snažil.

Na rameni najednou ucítil stisk a vyděšené sebou trhl. Ztuhl, aby se ani netřásl a čekal, co přijde.

,,Vstávej," promluvil kdosi. ,,Kapitán s tebou chce mluvit." Osoba ho vytáhla na nohy a on chtě nechtě šel. Vidění rozmazané od slz.

Někdo si něj zezadu strčil, vrávorávě udělal setrvačností několik kroků dopředu, než se zastavil.

Za ním se zabouchly dveře, ale pro něj už to byla taková maličkost, že sebou jen mírně trhnul, ale nevyděsil se. Neměl, kam utéct. Nejen proto že by nevěděl, kam běžet, ale na lodi by mohl tak akorát přes palubu, což se mu rozhodně nezamlouvalo.

,,Oho? Už jsi vzhůru?"

Prudce se otočil a hledal toho, kdo promluvil, ale nikoho neviděl. Až po chvíli někdo vešel do místnosti. Kluk, který stál asi tři metry od něj se zarazil. ,,Jsi nový," vydechl překvapeně a upřeně si ho prohlížel.

Kenma kývl, nenapadlo ho, co jiného říct nebo udělat.

,,Pitomci," zamumlal a zamračil se. Snažil se přijít na to, co by měl udělat. Nudil se a aby se aspoň trochu zabavil, nařídil pirátům, aby našli a přivedli někoho z Petra Panovi skupiny. Nového ztraceného kluka ale nečekal. ,,Jak jsi tu dlouho?" zeptal se se zájmem a stále si pečlivě prohlížel malého kluka před sebou.

Nelíbilo se mu, že na něj tak zírá. Skousl si ret a pohledem putoval po celé místnosti. Nechtěl mluvit, nechtěl stát, chtěl si prostě lehnout a spát. ,,Mohl bych si sednout?" zeptal se tiše.

,,Jasně," ukázal okamžitě na židli. ,,Jsem to ale nezdvořák. To víš, strávíš chvilku s bandou neslušných a nevychovaných pirátů a jsi jako oni dřív než si to stačíš uvědomit."

Kenma na to nic neřekl. Prohlížel si stůl před sebou a přemýšlel, co má dělat. ,,Asi týden," řekl najednou.

Kluk na něj udiveně zíral. ,,Co?"

,,Jsem tu asi týden. Přivedl mě Shouyou."

Vyšší si ho mlčky prohlížel a usmál se. ,,A ty jsi?"

,,Ztracený kluk."

,,Myslím jméno."

Přemýšlel, jestli mu to říct. Ale proč ne? Nenutí mě odpovídat, takže je to fajn. ,,Kenma."

,,Já jsem Kuroo Tetsurou alias Kapitán Hook." U poledních dvou slov naznačil prsty uvozovky a zatvářil se kysele.

,,Kuro."

,,Hm? Ne, Kuroo."

Kenmovi bylo upřímně jedno, že to vyslovil špatně. Klížily se mu oči. Chtěl spát. Chtěl být zpátky u Shouyi a ostatních, zalézt do kožíšku a spát. ,,Chci zpátky..." zamumlal a protřel si oči.

Tetsurou přikývl. ,,Vezmu tě zpátky." Kenma už ale neposlouchal. Hlava mu klesla na stůl a klidně oddychoval.

Tetsurou si se zájmem prohlížel nový přírůstek na ostrově.

Shouyou, hm? Takže to nakonec převzal Chibi-chan, pomyslel si s určitou radostí. Jo, ten se na to hodí. Malý, přátelský, bláznivý.

,,Leve!" zakřičel, když odtrhl pohled od Kenmy.

,,Ano pane?" zeptal se vysoký kluk, který vběhl do místnosti.

,,Co to má znamenat? Neříkal jsem, že mi máte přivést nováčka, který netuší, která bije. Myslíš, že by bylo fér s ním jednak tvrdě, když nic neví?"

,,N-ne pane," hlesl hlasem. ,,Napravím to-"

,,Netřeba," přerušil ho Tetsurou. ,,Vrátím ho zpátky."

,,Mám říct-"

,,Udělám to sám."

,,Dobře, připravím člun."


/-/-/-/


Tetsurou vzbudil Kenmu, když se dostali na břeh. ,,Nechal bych tě spát," začal omluvně, ,,ale neutáhl bych tě celou cestu."

,,Um? Dobrý," zamumlal menší a vydal se pryč.

,,Počkej," zavolal Tetsurou a doběhl ho. ,,Doprovodím tě." Kenma chtěl něco namítnout, ale předběhl ho. ,,Je to má povinnost za to, že jsi byl tak nemile unesen."

Menší pokrčil rameny. Nic na to neřekl, ale byl rád, že s ním jde. Šli mlčky, ale Kenmovi to vyhovovalo. Nechtěl mluvit.

Pohlédl v jednu chvíli na kluka vedle sebe a poprvé si ho pořádně prohlédl.

Tetsurou byl vyšší než on, hádal, že dokonce starší. Taky měl černé vlasy, ale ty jeho mu trčely do všech stran. A měl podobné oči, možná trochu tmavší. Zatímco Kenma ale zůstával "civilně" oblečený - ve svém velkém triku a tříčtvrtečních kalhotech-, Tetsurou byl součástí Země Nezemě se vším všudy (a taky pirát se vším všudy). V černých kalhotech, černém kabátu, klobouku a rozepnuté červené košily vypadal... Kenma se přistihl, že pohledem sjel na jeho odhalenou hruď a rychle se pohledem raději zaměřil na okolí.

Tetsurou se ušklíbl. ,,Mám něco na obličeji?" Odpovědět nedostal a ani ji nečekal, jen ho chtěl trochu pozlobit. Usmál se.

Pak se zastavil. ,,Dál cestu znáš, že? Tak zatím. Měj se."

Kenma přikývl. Překvapilo, že se najednou otočil a vydal se pryč, jako by mu bylo nepříjemné na tom místě být.

Díval se za ním, jak mu pomalu mizel z dohledu a vydal se zpátky. Za ostatními.

/-/-/-/

Každý den se s ním někdo po ostrově procházel a ukazoval mu nová a nová místa, i když si myslel, že už tam nic víc být nemůže, vždycky skončil překvapený, že může.

Jednou se rozhodl prozkoumat prales. Vyklouzl z pokojíku, nachystal si sebou svačinu a vydal se na průzkum.

Když mu Shouyou při prvním setkání říkal o dobrodružství, vůbec ho nenapadlo, že by se to mohlo týkat i jeho. Nejen že nějaké zažije, ale že ho sám bude vyhledávat.

Doma většinou býval zavřený v pokoji a hrával hry. Neměl rád, když musel jít ven. A školu taky neměl rád. Bylo tam na něj moc dětí. Všichni si ho dobývali za to, že se neumí bavit, tak jako ostatní děti. A venku si ho někteří schválně vyhlídli a zbili.

Ale na ostrově to bylo jiné. Poprvé se cítil, že někam zapadá. Všichni se k němu chovali hezky a i když měl občas špatnou náladu a úzkosti mu nedovolovaly, aby se s někým bavil, nikdo se mu za to nesmál a nedobíral nebo neubližoval.

Podlezl velký list a když se narovnal, zůstal oněměle stát. Párkrát viděl na obrázku, jak takový prales vypadá, ale on v něm byl. A to bylo něco úplně jiného.

Lekl se, když uslyšel křik a po jedné liáně svezl kluk. Pustil se a dopadl kousek od Kenmy. Postavil se a Kenma couvl. Byl asi stejně vysoký jako Tetusou, což pro něj znamenalo, že byl oproti němu malý. Klukovi do stran trčely vlasy v kombinaci bílé a šedé.

,,Kdopak to tu zabloudil? Hey hey hey!"

Kenma znovu couvl, ale kluk ho chytil za lem trika.

,,Pusť ho, Bokuto," ozvalo se a kluk ho pustil. ,,Jen jsem nechtěl, aby utekl a ztratil se úplně. Nebo vběhl někam, kam nemá," oponoval.

Kenma se otočil a uviděl dalšího kluka, jen o něco málo většího. Pohlédl na něj bez nějaké změny výrazu ve tváři. ,,Ztratil jsi se?"

Kenma zavrtěl hlavou. ,,Jen jsem... chtěl vidět prales," špitl.

,,Ó!" ozval se první kluk.

,,Aha." Jeho výraz se stále nezměnil, vypadal, jakoby ho okolní dění vůbec nezajímalo.

,,Hm." Bokuto se k němu sklonil. ,,Tak to jsi narazil na správný lidi. Můžem tě tu provést. Že, Akaashi?"

Druhý kluk pokrčil rameny. ,,Klidně. Ale ztiš se trochu, děsíš ho."

/-/-/-/

Kenma si mlčky prohlížel oba své průvodce. Šli kousek před ním a bavili se spolu. Zdálo se, že Bokuto je do všeho zapálený, kdežto Akaashi ne, ale Kenmovi přišlo, jakoby jen nedával nic nejevo. Zvláštní dvojice, pomyslel si.

Z myšlenek ho vytrhl Bokuto, který zpomalil a šel teď vedle něj. ,,Prales je nejlepší část. Pro nás indiány, aspoň. Dá se tu úžasně schovávat."

,,Tebe ale každý najde, Bokuto. Protože jsi hlučný."

,,To nebylo pěkný, Akaashi." Kenma se pousmál. Začal si na zvykat, že je tak hlasitý. ,,Ale," otočil se znovu na Kenmu. ,,Můžu ti ukázat, jak jsem úžasný."

Akaashi zavrtěl hlavou.

,,Koho zase trápíš, Bokuto," ozvalo se.

,,He? Oya!"

,,Oya oya."

Kenma se otočil. Blížil se k nim Tetsurou. ,,Hm? Kenma, že?" zeptal se s úsměvem.

Kenmu se zarazil. Jak se to jmenoval? ,,Ku-ro...?"

Tetsurou přikývl. Už při prvním setkání mu tak řekl a ta přezdívka se mi líbila, tak se rozhodl, že ho neopraví. Bokuto koukal z jednoho na druhého. ,,Vy se znáte?"

,,Dá se říct. Co tu vůbec děláš? Zase se touláš? Ví o tom Shouyou?" Kenma zavrtěl hlavou a Tetsurou si povzdychl. ,,To jsem si myslel. Pojď, odvedu tě zpátky."

,,Co tu děláš ty, Kuroo-kun?" zeptal se překvapivě Akaashi.

,,Hm? Sem tam potřebuju vypadnout na pevnou zem," zazubil se. ,,Na lodi je... občas málo prostory."

/-/-/-/-/

Kenma pohlédl mlčky na Tetsura. ,,Jak jsi věděl, kudy přesně jít? Hook nezjistil, kde se Petrova skupina ukrývá."

Tetsurou chtěl něco říct, když ho někdo přerušil.

,,Jak by to mohl nevědět?" ozval se posměšný hlas. ,,Bývalý Petr Pan?" Na Tetsurově rameni se usadila víla, měřil si Kenmu nepříjemným pohledem.

,,Myslel jsem, že víly nemlu-" zarazil se a pohlédl na Kura. ,,Bývalý Petr Pan? To ty jsi odešel?"

Jeho pohled ztvrdl. ,,Sklapni Tsukkishimo!" Poškrábal se na zátylku. ,,No jo... A tohle bývala má věrná, malá, protivná Zvonilka," ukázal na vílu.

,,Neříkej mi tak!" prskla víla nespokojeně.

,,Co se ti nelíbí? Tsukki."

Malá víla znovu prskla. On. Propaloval Kenmu zvláštním pohledem, už nějakou dobu vymýšlel plán, jak se ho zbavit. ,,Když už ho všichni provázíte po ostrově, proč ho nikdo nevezme do zátoky?" zeptal se.

Tetsurou se zamračil. ,,Nejdřív si zmizíš a teď otravuješ? Sledovals mě?"

,,Do zátoky?" přerušil je se zájmem Kenma.

,,Jo, jsou tam mořské panny."

,,Tebe mi byl Hook dlužen!" utrhl se nespokojeně Tetsurou na vílu. Ten mu jen věnoval posměšný úšklebek. ,,Není to úplně bezpečné místo..." ošil se. ,,Původní Petr Pan měl odvahu tam jít, ale od té doby co tu není, už tam nikdo nechodí."

Ani ty ne? Kenma pohlédl na vílu. Kolik toho nevím? Proč mi Kuro ani nikdo jiný neřekl, že on byl Petr Pan? ,,Už půjdu. Shouyou bude mít starost."

,,Kenmo?"

Menší se vydal pryč, neotočil se, ani když za ním znovu zavolal jeho jméno.

/-/-/-/

Ode dne, kdy se s Kurem seznámil uplynulo několik dní a každý večer se vídali. Ani pořádně nevěděl, jak to vlastně začalo.

Druhý den na sebe v lese narazili a procházeli se. Bavili se spolu o všem možném a Kenma cítil, že je všechno tak, jak má. Nevadila mu jeho společnost, neměl potřebu se odmlčovat nebo utéct, ani se nenutil do mluvení. Všechno pro něj bylo přirozené. Napadlo ho, jestli se takhle cítí každý. Bylo to pro něj cizí.

Než si to stačil pořádně uvědomit, začali se každý podvečer scházet v lese a procházeli se.

Tetsurou mluvil o tom, jaké to je být na lodi, mezi piráty, o Bokutovi a spoustě dalších věcí, ale za celou dobu se nikdy nezmínil o tom, jak se do Země Nezemě dostal a jaké bylo jeho důvody a začátky, ačkoli Kenmy se na to ptal.

Kenma odpovídal, když chtěl a připadalo mu netaktní se ho vyptávat, když se tomu očividně vyhýbal. Takže se nikdy neptal.

Zabolelo ho, že toho o něm Kuro ví spoustu a on o něm skoro nic. A ještě se něco dozví od víly. Ne přímo od něj.

/-/-/-/

Tetsurou naštvaně vílu odehnal. ,,Běž pryč."

Nechtěl mluvit o tom, že zbaběle utekl od toho, co měl dělat. Ostatní ho zvolili za Petra Pana. Pro kohokoli jiného by to byla pocta, ale on to spíše bral jako břemeno, se kterým nechtěl mít nic společného.

Povzdychl si a sedl si do trávy. Zavzpomínal na své začátky na ostrově.

~

Proč to vůbec dělám? ptal se v duchu.

Nebavilo ho hledat Ztracené kluky a vést je do Země Nezemě. Nebavilo ho být ten velký zodpovědný. Nechtěl to dělat. Už na to neměl.

Proto se ani nesnažil něco dělat, když došlo jednoho dne k přímé konfrontaci s Hookem. Prostě stál s napřaženýma rukama, jakoby říkal: Dělej si co chceš.

Ale s Hookem to ani nehlo.

Rezignace, která je oba strávila, je v očích a postoji toho druhého překvapila.

,,Heh, tak mladý a už se vzdává," pronesl rádoby posměšně, ale vlastně to tak vůbec nemyslel. Bylo mu to jedno. Možná Hook dokonce na chvíli kluka litoval, že ztratil vůli, ale jen na chvíli, pak se hned opět vrátil ke své ignoranci a pasivitě.

Tetsurou pokrčil rameny, jakoby by mu byl celý svět ukradený.

,,Ty, kluku," ozval se nakonec.

,,Hm?"

,,Nechtěl bys to po mně převzít?"

Hook se vytratil do ústraní a Tetsurou po něm vzal jeho místo. Jen tak se cítil volný, svobodný. A přece mu něco chybělo. A nemohl přijít na to co. Tak přešel k tiché pasivitě a škodolibé radosti, když se pirátům podařilo něco provést.

I to ho po čase omrzelo a začal se poflakovat s Bokutem, což byla jediná osoba, se kterou mluvil skoro o všem.

Ale až s Kenmou měl pocit, že je všechno tak jak má. Že je úplný.

A Kenma teď odešel.

/-/-/-/

Kenma si sedl ke stolu a začal jíst. Suga si vedle něj sedl. ,,Jsi v pořádku? Jsi tichý víc než obvykle." Měl o něj starost.

,,Předtím než se Shouyou stal Petrem Panem... tu byl Tetsurou, že?" Konečně si vzpomněl na jeho jméno.

,,Jak to víš?"

,,Proč o tom nikdo nemluví?" zeptal se Kenma tiše a pohlédl na něj.

,,Kuroo-kun se rozhodl odejít a připojil se-"

,,-k pirátům. Já vím. Znám ho."

,,Aha. Řekl ti to?"

Černovlasý zavrtěl hlavou. ,,Neřekl mi nic. Dozvěděl jsem se to od... Tsuki..."

,,Tsukkishimi," pokývl. ,,Víš, o něm nikdo skoro nic neví. Když odešel, byla to pro všechny docela rána, proto o tom nemluvíme."

Kenma se znovu pustil do jídla. ,,Sugo...?"

/-/-/-/

Kenma nevěděl, jestli cítit úlevu nebo ne. Našel místo, kam se chtěl dostat, i když netušil, co tam vlastně hledá a co udělá.

Přál si, aby s ním byl Kuro, ale už dva dny ho neviděl. Tak se rozhodl jít sám. Už několikrát prozkoumával ostrov sám a vždycky to nějak zvládl.

Sedl si na zem a díval se na hladinu vody, ve které se odrážel měsíc. Byla to nádhera. Nejraději by jen zůstal seděl, ale najednou se voda v jednom místě zčeřila a z vody se vynořila hlava. A za ní další a další.

Okouzleně se díval, jak se vynořují mořské panny, jedna za druhou.

Seděl, dokud nezahlédl ve vodě postavu, která upoutala jeho pozornost. Malátně vstal a došel ke břehu.

Z vody se na něj usmíval kluk. Natáhl ke Kenmovi ruce a dotkl se ho. Upřeně se mu díval do očí a Kenmovi všechno začalo splývat do jednoho, kromě něj.

Hnědovlasý mladík ho jemně vzal za ruce a mlčky ho nabádal, aby šel za ním. A Kenma nevzdoroval. Ani když ucítil vodu.

Bál se, že bude ledová, ale nebyla. Přestal se bát úplně, až skončil ve vodě úplně.

Netušil, co se dělo pak. Přišel k sobě až ve svém pokoji, zabalený do deky, s horečkou.

/-/-/-/

Tetsurou měl nepříjemný pocit, že se Kenmovi něco stalo, nebo stane. Neviděl ji dva dny. Nervózně přecházel sem, tam a přemýšlel, co má dělat.

Nakonec se rozhodl vydat k zátoce. Už se chtěl vrátit, když si všiml, že se ze stínu vynořila nějaká postava, pomalu se blížící ke břehu. V měsíčním světle rozeznal Kenmu. Zavolal na něj, ale nezastavil se. Se strachem se za ním rozběhl, co mu nohy stačily.

Když se k němu dostal, už byl skoro celý pod vodou, chytil ho za nohy a začal táhnout zpátky na břeh.

,,Vypadněte od něj!"

Když se mu ho povedlo vytáhnout, Kenma se rozkašlal, vyplivl vodu a roztřásl se. Oči ale neotevřel. ,,Kenmo, slyšíš mě?"

/-/-/-/

Povedlo se mu ho dostat k úkrytu. Všechno moc rychle, ani netušil, kdo vyšel ven, aby zjistil, co se děje.

Tetsurou někoho nechal, aby ho odnesli dovnitř a uložili do tepla. Sám si sedl na první volné místo, ke kterému se dostal a svezl se dolů.

,,Kuroo-kun," oslovil ho Suga. ,,Jsi taky promočený. Budeš nemocný."

Zvedl unaveně hlavu. Nakonec se nechal přesvědčit, aby se převlékl a také zalehl. Ve volném pokoji. Jen co si lehl, vyčerpáním usnul. Přece jen, táhl Kenmu celou cestu.

/-/-/-/

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama