Don't let you die...

29. června 2017 v 6:01 | Naoi |  Fanfikce
Postavy: Dazai, Chuuya (BSD)
Tags: #soukoku #narozeniny #suicide #pokus o sebevraždu #angst #pwp - plot? what plot? #no plot #just suicide & angst
Počet slov: 2701


Odvrácená strana měsíce... Dazaie

Už zase.
Už to tu bylo zase. Jako minulé roky. Rok co rok. Pokaždý ten stejný den.
Dazai si povzdychl. Seděl na podlaze, v ruce láhev whiskey a kolem rozházené prášky.
Nesnášel ten den. Zase o rok starší. Další rok života a smrt pořád nikde. Jakoby se ho snad bála, nebo co. Suše se pro sebe zasmál. Ani omylem. Spíš ho z povzdálí sledujte, jak se k ní snaží přiblížit a nakonec vždy s krutým smíchem výsměšně uteče.
Mučení, pomyslel si najednou. Po několika minutách ničeho, prázdna v hlavě, byla ta myšlenka zvláštní. Rušivý element. Nechtěl myslet. Jen zemřít.
Věděl, že prášky budou účinkovat, ale doufal, že jiným způsobem, než jakého se dočkal.
Zapřel se o stěnu, o kterou se opíral, aby se zvedl, ale ruce mi vypověděly službu. Zhroutil se zpět do sedu.
Otupěle. Cítil se rozhodně otupěle.
A unaveně. Což ale nebylo překvapení. Unavený byl pořád - životem, svou existencí...
Přál si jen, aby už konečně všechno skončilo.

~

Kunikida už po několikáté toho dne pohlédl k prázdnému stolu, až to nakonec nevydržel. ,,Kde zase sakra je?!"
Kenji se usmál. ,,Mā, mā, zítra se určitě ukáže."
,,Mohl by dát aspoň vědět, že nepřijde. 'Topím se, nepřijdu.', nebo 'Jsem na prahu smrti, zachraňte mě.' " Když říkal možné varianty, imitoval přitom Dazaie.
Kenji se usmíval, ale Tanizaki nevypadal vůbec vesele. Tvářil se starostlivě. ,,Nikdy se na své narozeniny neukáže," pronesl a všichni se k němu otočily.
Kunikida se zamyslel. ,,19. ... 6. ... Máš pravdu. Neukáže se."
,,Proč?" zeptal se zvědavě Atsushi, který do debaty původně nechtěl zasahovat.
,,Jako bych to věděl. Nikdo netuší, co má ten chlap v hlavě."
,,A co mu zavolat, že máme naléhavou situaci a potřebujeme jeho pomoc?" nadhodil někdo.
,,Raději ne. Jistě má své důvody, proč tu není a co dělá."
,,Zeptal se na to Dazaie-san někdo někdo?" nedala Atsushimu zvědavost.
,,Jestli na to máš nervy, tak se ho na to zítra můžeš sám zeptat, spratku. Jistě ti to mile rád prozradí." Kousavý sarkasmus byl z odpovědi nic než patrný, ale Atsushi se přesto nedokázal vzdát touhy vědět, co za Dazaiovou každoroční absencí v den narozenin stojí.

~

Od chvíle, kdy se Chuuya probudil, ho pronásledoval pocit, jakoby na něco zapomněl. Jen netušil na co. Nedokázal se soustředit, protože se snažil přijít na to, co si nedokázal vybavit.
Chtěl to nakonec nechat plavat. Bylo odpoledne, když měl práci hotovou a mohl se natáhnout a nic nedělat.
Otevřel láhev vína a nalil si do skleničky, se kterou se zhroutil na gauč. Labužnicky se napil a zavřel oči.
A v ten moment mu to došlo. Dazaiovy narozeniny.
Málem víno vyprskl.
Ten bastard mi nedá pokoj ani v myšlenkách. A to už jsou čtyři roky, co od něj mám permanentní klid...
Sice na sebe nedávno narazili, takže by pro ně nebyl šok vidět jeden druhého, ale stejně... co by asi tak udělal? Šel k jeho domu? Zaklepal? Popřál mu k narozeninám? Ani omylem!
Odložil skleničku stranou, ale už bylo pozdě. Jakmile si vzpomněl, že je den jeho narozenin, nemohl na to přestat myslet.
I když byli v mafii partneři, nikdy si navzájem nepopřáli. Ne že by k tomu Chuuya měl kdy příležitost, když se pokaždé Dazai celý den ani neukázal.
Nemohl popřít, že ho zajímalo, co dělá, ale nikdy po tom nepátral, nikdy se neptal. Měl pocit, že je to příliš osobní a že kdyby do toho strkal nos, akorát by ho naštval. A o to vážně nestál.
S jistotou mohl říct jen to, že se vždycky na celý den zavřel doma a nevylezl dřív než následující den.
Chuuya si dřív myslel, že celý den pil, ale alkohol z něj druhý den vůbec něco skoro vůbec nebyl cítit.
Jakmile o tom začal přemýšlet a vzpomínat, měl nutkání jít a zjistit o tom víc.
Ten zmetek vždycky strkal nos kam neměl a dobíral si mě, proč bych mu to taky nemohl jednou vrátit? Už není obávaný mafián. A třeba zjistím něco zajímavého, čím ho budu moct v budoucnu vydírat...
Ušklíbl se, ačkoli nad tím ve skutečnosti moc neuvažoval a rozhodně to nemyslel vážně. Neměl to, narozdíl od svého bývalého partnera, v povaze.

~

Chuuya stál přede dveřmi a přemýšlel, co to sakra dělá. Natáhl ruku, ale než se dostala dostatečně blízko dveřím ji zase stáhl.
To co tu předvádím je nehorázná pitomost!. Otočil se, že půjde pryč, když uslyšel ránu. Prudce se otočil.
Co to bylo? Polkl a sáhl na kliku. S nemalým překvapením zjistil, že není zamčeno. Vešel dovnitř a zavřel za sebou.
,,Dazai?" zavolal opatrně. ,,Jsi tu?" Hloupá otázka, napomenul se v duchu. Ale žádné odpovědi se nedočkal. Prošel celý byt, ale nikoho nenašel. Až nakonec se rozhodl podívat do kuchyně.
Bingo.
Dazai ležel na zemi, tváří k zemi. Chtěl se.
Chuuyu zarazilo to, co nad ním viselo. Oprátka.
Ztuhla mu krev v žilách.
Rozběhl se k němu. ,,Dazai? Hej, slyšíš mě?" opatrně ho vzedl a otočil na záda a pohled mu spočinul na rudých šmouhách na zemi.
Co se sakra stalo?
,,Dazai," zatřásl s ním a vrazil mu facku. Hnědovlasý muž se otřásl, otevřel oči a zastřeně hleděl na osobu klečící u něj.
,,Chuu-yo...?"
,,Vysvětlení necháme asi na potom, co?" pronesl polohlasně, spíš pro sebe. ,,Tak jo, spolupracuj se mnou trochu, jo?"
Dazai se zašklebil bolestí, když ho Chuuya zvedal, ale ani nehlesl. Nechal se dovléct do koupelny a když byl chvilkami trochu při smyslech, snažil se mu pomoct.
Chuuya ho dostal z oblečení a položil ho do vany, do které začal napouštět vodu.
Dazai se zachvěl, když ho začala obklopovat studená voda, ale trochu ho to vytáhlo z letargie. Zasténal.
Chuuya začal připouštět teplou vodu a smývat z něj krev. Voda se zabarvila do ruda. Teprve smytím krve šly vidět čerstvé rány. Jakoby jich neměl dost.
Dazai ležel bez hnutí se zavřenýma očima a pravidelně dýchal. Usnul.
,,Ale no tak, vzbuď se," zatřásl s ním opatrně. ,,Ještě se utopíš."
,,To by mi nevadilo..." odpověděl na to Dazai slabě.
,,Já vím, že ne. Ale já tu nemíním nechat mrtvolu," pronesl Chuuya nespokojeně a otřásl se. Nebylo to poprvé, co byl blízko smrti, ale tohle s ním vnitřně otřáslo. Dazai mluvil o smrti a sebevraždě vždycky, co ho znal, ale upřímně... nikdy to nebral moc na vědomí, nebo se alespoň snažil a rozhodně si nemyslel, že to myslí vážně. Smrtelně vážně.
,,Zvládneš vylézt?" zeptal se.
,,Musím vylézt?" dostalo se mu.
,,Jo. Tak hni tím svým zatraceným zadkem, kreténe."
Dazai se zasmál, ale smích téměř okamžitě přešel v kašel. Odkašlal si a pomalu vstal.
Chuuya ho přidržoval, aby nespadl a omotal kolem něj ručník.
Když byl Dazai venku, posadil ho na prádelník. ,,Počkej chvilku a nic nedělej. Jen dojdu pro obvazy. Nic. Nedělej. Jasný?" Dazai pokývl a opřel se o stěnu. Neměl ani pomyšlení něco dělat.
Zrzek se brzy vrátil. Ošetřil mu rány a všechno opatrně převázal. Potom mu pomohl se obléct.
Dotáhl ho do ložnice a uložil do postele. Dazai ležel bez hnutí. Zíral kamsi před sebe s prázdným pohledem.
Chuuya zaváhal. Netušil, co by měl delat, ale věděl, že nechat ho samotného je hodně špatný nápad. Sedl si tedy mlčky vedle něj. Zůstali nějakou dobu potichu, než nakonec promluvil. ,,Řekneš mi, co se stalo?"
,,Proč jsi přišel?" zeptal se Dazai, naprosto ignorujíc předchozí dotaz.
Chuuya si skousl ret. ,,Já-" Proč vlastně přišel? Zavrtěl hlavou. ,,Já se sakra ptal první. Co to má znamenat?"
Dazai stále zíral před sebe. Ale prazdno v očích mezitím vystřídalo něco jiného. Držel v sobě slzy.
Zrzek už už chtěl něco nemilého pronést, ale zarazil ho tichý zvuk dopadnutí. Slza dopadla na deku a vsákla se. A za ní další. On vážně-
,,Dazai...?"
,,Jdi pryč."
Co? Tak to teda ne! ,,Tak hele, já ti tu zdarma dělám chůvu-!"
,,Nikdo neříkal, že musíš. Neprosil jsem se, abys sem chodil."
,,Nezamkls."
Dazai na něj poprvé pohlédl, s šokem. Otevřel ústa, že něco řekne. Ale nevyšlo z nich napoprvé nic. ,,Nečekal jsem... že by někdo přišel. Po všech těch letech..."
Chuuya si povzdychl. ,,O co ses to vůbec sakra pokoušel? Víš, jak jsi mě vyděsil? Najdu tě pod oprátkou, krvácíš a jsi úplně mimo."
Dazai zavřel oči. ,,Pokoušel jsem se spáchat sebevraždu, samozřejmě. Vzal jsem si prášky, neúčinkovaly dodatečně, pokusil se podřezat, nevykrvácel jsem a ještě než jsem se mohl zkusit oběsit... jsem spadl a nemohl vstát."
Zrzek nevěděl, jestli byl víc překvapený, šokovaný, nebo znechucený. Sice se zeptal, ale nemyslel tím, že chce slyšel, jak se pokoušel vzít si život.
Dazai si povzdychl. Chuuya si už před nějakou dobou všiml, že se mu klíží. Nebyl si jistý, jestli by ho neměl přinutit se vyzvracet, když snědl prášky, ale Dazai vypadal až moc v pohodě na umírání. Ne, něco takového ho nemůže zabít.
,,Chuuyo..." špitl hnědovlasý muž.
,,Hm?"
,,Zůstaneš?"
,,Pokud nebudeš dělat další podobné voloviny."
Dazai se pousmál. ,,Na to jsem... moc unavený." Nastalo ticho, do kterého se ozývalo jen jeho tiché oddechování.
Chuuya se rozhodl nechat ho se pořádně vyspat. Vydal se do kuchyně a uklidil spusť, kterou po sobě Dazai nechal. Vyhodil provaz, prášky a umyl veškeré krvavé stopy.
Nakonec si sedl v kuchyni ke kávě, kterou si bez dovolení, leč zaslouženě, udělal.
Nakonec se vydal do ložnice zkontrolovat, co jeho pitomý partner dělá. Překvapeně zjistil, že je vzhůru. Sedl si vedle něj na postel. Přemýšlel, co udělat, co říct.
,,Proč nemůžu umřít?"
,,Pořád jsi zdeptaný?"
,,Je to to jediné, co chci. Copak chci tak moc...?" zeptal se slabě.
,,Já... nevím."
,,Proč jsi vlastně přišel?"
,,Ponížit tě, jako jsi to vždycky dělal ty mně," odpověděl s povzdechem.
,,Proč jsi to neudělal? Měl jsi perfektní šanci."
,,Proč? Asi proto že můj debilní partner ležel polomrtvý na zemi."
,,Nemusels to dělat," hlesl Dazai.
,,A co jsem měl dělat? Otočit se a jen tak tě tam nechat? Zapomeň."
,,Ale-"
,,Žádné ale. Udělal jsem to, protože jsem chtěl."
,,Ale nikdy předtím jsi-"
,,A co? Teď jsem tu. Přišel jsem a našel jednu trosku. Nemohl jsem nic nedělat."
,,Ale-"
,,Ale co?"
,,...děkuju..."
,,Děku- huh?"
,,Děkuju, žes zůstal."
,,Uh, není zač...? Ale vážně. Být zdeptaný a snažit se zabít na své narozeniny je směšný."
,,Že...?"
,,Proč neoslavuješ své narozeniny jako každý jiný?"
,,Protože jsem zase o rok starší. Pořád žiju, nehlede na to, jak se snažím..."
,,Takže se každý rok...?" Chuuya větu ani nechtěl dokončit. Přišlo mu to už tak hrozné. Odkašlal si. ,,A co kdyby ses ta to podíval z druhé strany?"
,,Hm...?" Dazai na něj se zájmem pohlédl.
,,Čím jsi starší, tím blíž smrti jsi. Přece jen, nemůžeš žít věčně. Jednou umřeš a teď jsi smrti zase o krok blíž."
V Dazaiových očích se objevila jiskra naděje. ,,Máš pravdu. To mě nenapadlo..." zamumlal.
,,Vidíš? Není třeba z toho dělat drama."
,,Um..." Dazai zavřel oči. ,,Víš, že to i tak budu zkoušet..." pronesl ale tiše.
,,Neboj se, můžu tě ujistit, že tu budu. Každý rok. A překazím ti to."
,,Jsi krutý," postěžoval si Dazai vyčerpaně.
,,Ne tak jako ty."
,,Co tím myslíš?" zeptal se upřímně překvapený. Otevřel oči a pohlédl do těch jeho.
,,Ne tak, jak jsi krutý sám k sobě," objasnil. ,,Hele," řekl a sedl si blíž k němu, ,,netuším, co se ti odehrává v hlavě, na co myslíš, proč se neustále přetvařuješ, děláš, že jsi tím, kým nejsi, proč se snažíš zabít... Netuším, co se stalo, že jsi takový, ale dovol mi ti říct jedno. Nedovolím ti to."
Odmlčel se. Dal Dazaiovi čas, aby strávil první část jeho sdělení. Pak pokračoval.
,,I kdybych tě měl násilím nutit dýchat, i když budeš škemrat, ať tě nechám umřít... Nenechám tě. Budu tu. Život má cenu. Možná ji nevidíš, nebo nevnímáš. Možná ti připadá všechno bezcenné... Je. Život je bezcenný. Ale právě proto... mu zkus nějakou cenu... hodnotu dát. Ať to stojí za to."
Nastalo dlouhé ticho. ,,Kdy se z tebe stal takový řečník?"
,,Netuším," odsekl. Věděl, že to výjimečně nebylo výsměšné, ale samotného ho překvapilo a znervóznilo, jak mluvil. ,,Prostě... ugh, nech to plavat. Už půjdu." Vstal a vydal se rychle pryč.
,,Počkej-" Chuuya se zastavil. ,,Zůstaň."
,,Proč mi to zní jako rozkaz?" zeptal se nespokojeně.
,,Nenutím tě," bránil se Dazai, ale na tváři se mu objevil úšklebek.
,,Určitým způsobem jo. A oba to moc dobře víme." Dazaiova manipulace byla vždy perfektní. Ale tentokrát ho nehodlal nechat. Chtěl to slyšet. Možná to byla taky manipulace, ale bylo mu to jedno. Prošel si šokem, když zjistil, o čem nikdo neměl ani ponětí. Nehodlal Dazaie takhle pokračovat. Hodlal mu tu jeho perfektní nedobytnou hradbu rozbít. Alespoň pro sebe.
,,Tak tedy...," odkašlal si. ,,Zůstaneš?"
Chuuya nemohl uvěřit, že to skutečně udělal. Ulevilo se mu. Nejspíš za jeden den už Dazaiovu nedobytnou pevnost zničil dost. Natolik, že...
,,Co už s tebou mám dělat," pronesl s povzdechem. Dělal jakoby nic, ale přesto ho upřímně bodlo u srdce, když ho Dazai poprosil.
Jak moc zničený je...?
Odkašlalsi, sundal si boty a lehl si vedle něj. Přehodil přes sebe deku a posunul se blíž ke středu postele. Okamžitě ucítil Dazaiovo teplo. Teplo jeho těla.
Znamenalo život.
Bylo zvláštně známé a cizí zároveň. Když byl Dazai ještě u mafie, nejednou spolu sdíleli postel, ale tohle bylo jiné. Tohle nebylo kvůli sexu, kvůli jedné z jeho manipulativních her, nebo kdoví čemu.
Tohle byla tichá prosba o pomoc.
Zachvěl se. Natáhl ruce a natiskl se k němu.
Nehodlal za žádnou cenu Dazaie nechat zemřít.
Nechtěl přijít o to teplo.
Druhý den
Chuuyu probudilo prohnutí postele pod ztrátou váhy jedné osoby. Otevřel neochotně oči a první na čem spočinuly byl Dazai, který neohrabaně vstal, snažil se udržet na nohách a obléct se.
,,Můžeš mi sakra vysvětlit, co děláš?" zamumlal zrzek nespokojeně. Byl unavený. Nejraději by všechno ignoroval, otočil se na druhý bok a spal dál. Ale věděl, že by toho pak litoval. Přece jen... Dazai.
Už samotný problém mluvil za vše.
,,Chytám se do práce...?" pronesl potichu, jakoby se tím snažil Chuuyu přesvědčit, že je všechno v pořádku a ať spí nerušeně dál.
Což se mu málem povedlo.
,,Uh-huh..." zamumlal, napůl zpátky v říši snů. Pak mu ale došlo, co je špatně. Prudce se posadil. ,,Co si sakra myslíš, že děláš?!"
Dazai se zarazil. Sakra... ,,Chystám se-"
,,Já tě slyšel už napoprvé," přerušil ho. ,,Jsi blbý, nebo co?"
Hnědovlasý se nadechl, že něco řekne, ale nedostal příležitost.
,,Přestaň dělat voloviny, zavolej nebo napiš někomu tam od vás, že dneska nepřijdeš a zalez zpátky do postele dřív, než ti jednu vrazím!" zvýšil hlas a naštvaně ukazoval na postel.
Dazai na něj hodnou chvíli zařazeně hleděl, než beze slova zalezl zpět do peřin.
,,No proto!" Sebral se a odešel do kuchyně.
Dazai se natáhl pro mobil. Napsal Atsushimu krátkou zprávu, že do Agentury nedorazí. Normálně by zavolal, ale nechtělo se mu s nikým mluvit. Když mu přišla odpověď, nenamáhal se přemýšlel, jestli by měl na ni nějak zareagovat nebo ne a mobil dal pryč.
Chuuya se vrátil. V rukou nesl podnes s jídlem a položil ho vedle něj. ,,Jsi schopný do sebe něco dostat?" zeptal se opatrně.
,,Asi jo."
,,Fajn." Chuuya si odkašlal. ,,Zkus aspoň něco pojíst. Půjdu ještě udělat čaj..."
,,Chuuyo?"
Jmenovaný se otočil. ,,Ano?"
,,Děkuju..."
,,Neděkuj. Říkal jsem ti, že tě udržím naživu. Měl bys mě za to nenávidět."
,,Asi," připustil zamyšleně. ,,Ale teď mi to nevadí."
,,Hmf. Jsi divný."
,,Proto tu jsi, ne?"
,,Co tím myslíš?" zeptal se, ale věděl přesně, kam tím míří a kam za konverzace povede, pokud ji rychle neukončí. ,,To je jedno," odkašlal si. ,,Uh, půjdu udělat ten čaj."
,,Chyběl jsi mi," pronesl tak tiše, že Chuuya zaznamenal jen to, že promluvil.
,,Co jsi říkal?"
,,Jen že mi to chybělo... Už chybí jen náš vždy znamenitý hate sex."
,,Zapomeň," odbyl ho.
,,Dobře, tak já počkám, až uznáš za vhodné, že už je mi dostatečně dobře. Nechat o sebe do té doby pečovat je taky skvělé," pronesl nadšeně.
,,Ugh! Nesnáším tě," procedil, ačkoli oba moc dobře věděli, že už je to spíš jen fráze. Bezvýznamná. Chuuya se vydal do kuchyně, odkud se po hvíli ozývalo bublání vařící vody a tiché broukaní.
Posmál se a pomyslel si, že tak to vůbe není špatné. Zhluboka se nadechl a vydechl. Čekla, až se jeho bývalý partner vrátí. Měl jednu otázku, kterou mu chtěl položit. Vděl, jak se na ni bude tvářit a co řekne... Přece jen, ve svých předpovědích se nikdy nemýlil, ale přesto to chtěl vyslovit.
Jestli má mít můj život nějaký smysl, tak jedině takhle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 29. června 2017 v 6:58 | Reagovat

Awww, ty dva jsem si k sobě nikdy přiřadit nedokázala (asi to bude tím, že nejsem na shounen-ai xDD), ale povídka strašně pěkná. *-*
Dazai je milášek, ty jeho sebevražedné skony jsou za moc. xD
Píšeš jen shounen-ai nebo i hetero? :D ^^

2 Naoi Naoi | 29. června 2017 v 9:39 | Reagovat

[1]: Děkuju =) je skvělé, že to dokáže někdo přečíst, i když na ten žánr není :O ^^
Jop, Dazai je úžasná postava <3
Většinou píšu shounen-ai, občas shoujo-ai, ale hetero už vůbec...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama