Typy nálad

5. května 2017 v 19:42 | SilentScream |  Something like diary
Dalo by se říct, že mám v zásadě 4 hlavní typy nálad:


  • jsem relativně v pohodě - stále mám psychické problémy, ale buďto mě zrovna nezatěžují svou existencí, nebo nejsou silné a jsem schopná relativně normálně fungovat.
  • ‌ depresivní nálada - více se projevují deprese - jsem vyčerpaná, sužuje mě pocit, že nic nemá cenu, život nemá smysl, všem by beze mě bylo líp, nemám na nic sílu, náladu
  • ‌ úzkostná nálada - převažují úzkosti - mozek mi jede na plné obrátky, že všech stran na mě chrlí myšlenky, které mě zahlcují, příliš se zaměřuju na okolí a co si o mně kdo myslí atd.,...
  • ‌ smíšené - jelikož mám SMÍŠENOU úzkostně depresivní poruchu, je to logické - v tomto případě jsou oba problémy přibližně na stejné úrovni, což znamená, že jsem emočně i fyzicky vyčerpaná, všechno na ně doléhá, svírají mě myšlenky, jestli něco zvládnu, co si o mně lidí myslí, jestli jsem něco neřekla/neudělala špatně... a zároveň je mi všechno jedno, na nic nemám sílu, je mi jedno, jestli všechno poseru,...
Úzkosti jsou dost nepříjemné, ale nejvíc mi ztrpčují život panickou atakou a záchvaty beznaděje, jinak mi jsou celkem volné.
Problém pro mě spíše jsou deprese, jelikož jsem naprosto vyčerpaná a nejsem schopna nic dělat.
Navíc, pokud mám čistě depresivní náladu, je mi všechno jedno takovým způsobem, že i kdyby mě i milimetr minulo jedoucí auto s tak tak že mě nesrazilo, bylo by mi to jedno. (Ano, jednou se mi to stalo - byla jsem s někým venku a pak to na mě přišlo, totální apatie, měli jsme přejít přes cestu, jelo zrovna auto, přešla bych, kdyby mě nechytil a nezastavil, auto mě minulo o 20 cenťáků, bylo mi to jedno.)
Druhé hlavní nebezpečí je při smíšené, to se pak projevují (jako v jediném případě z těch čtyř) sebevražedné sklony. V tomto stavu přemýšlím nad smrtí a co by kdyby, kdybych se zabila a jak bych se zabila.
Jediné štěstí (/smůla) je, že nejsem schopná zajít dál, vždycky to zůstane jen u myšlenek. Pokud bych se kdy byla schopná zabít, tak to jen v případě fakt fatální beznaděje. Ale i tom pochybuju.

Takže (k smůle všech) se mě jen tak nikdo nezbaví.

Samozřejmě mám i další problémy, které s touto poruchou více či méně souvisí.
Problémy s žaludkem
Není to tak dávno, co jsem zjistila, že můj problém s žaludkem je kvůli depresím.

Paranoia
Ano, jsem paranoidní a můžu vám říct, že rozhodně ne tak kdo třeba schizofrenici, ale v rámci "normálně-nenormálně fungujícího člověka" docela dost.
Souvisí s úzkostmi.
Bojím se vyjít do temné chodby, bojím se spát v cizím pokoji, respektive mimo svůj pokoj (bráchův pokoj,...). Jsem nehorázně paranoidní, když jsem před nic doma sama. Víte, jak to vypadá? Spím v obýváku, celou dobu než jdu spát mám rozsvíceno. Dveře vedoucí do chodby mám zavřené. Kdykoli vyjdu z obýváku, rožínám, aby kolem bylo světlo. Pak zase rychle zalezu do obýváku a zavřu dveře.
Mimo to jsou věci, které automaticky dělám, protože se s nimi kvůli paranoi nemůžu jinak poprat.
Když jsem u počítače, přes kameru přetáhnu kryt a otočím malou keramickou hlavu, aby se na mě "nedívala".
V pokoji sice plyšáky mám, ale jsou otočení většinou ke zdi, protože mám pocit, že mě sledují.
To stejné polštáře. Mám dva s vlky. Jsou otočení.
Plakáty jakž takž snesu, ale ne všechny. Měla jsem na stěně A4 plakát na kterém je Jamie Campbell Bower. Musel jít po pár dnech dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama