Škatulkování

10. února 2017 v 22:16 | Naoi |  Články
Jedna z věcí, které na lidech nesnáším je někdy velmi nesnesitelná snaha všechno a všechny nějak/někam zřadit. Zaškatulkovat.
Jistě, pomáhá to v lepší orientaci. Řeknete jedno slovo a všichni ví, o kom/o čem je řeč. Ale pokud něco nebo někoho nejde někam okamžitě jednoznačně zařadit, bývá problém. A to je to, co mi vadí.



Žákům a studentům se neustále omílá, že člověk je tvor společenský. Mělo by se k tomu přidat: zvědavý, hnidopich a škatulkátor.
Se škatulkováním je mnohdy problém a hromady vysvětlování. A pak znovu a znovu. Do zblbnutí.
Například: ,,A co ty? Jsi věřící?"
"Ne."
,,Aha, takže ateista."
,,Ne…"
,,…?"
Jeden pak schytá nechápavý pohled a pak musí sáhodlouze vysvětlovat, že není ateista, ale ani věřící.
,,A to znamená…?"
Pak následuje polopatické vysvětlování, že jde spíše jen o to, že v něco věří. Ačkoli i po vysvětlení zůstává problém v tom, kam daného člověka zařadit. Napůl věřící? Ne-ateistický ateista? Prostě problém, kterým si někteří lidé dokáží lámat hlavy i půl roku. A stále pokládat stejné otázky. Což bývá po čase velmi otravné.
Nebo otázky na homosexuální páry: ,,A kdo je teda chlap?"
,,A proč by měl být někdo z nás chlap…?"
,,No, přece… Někdo musí dělat spíše manuální práce. A někdo z vás je ,,ten/ta nahoře"."
,,…" Hluboký nádech, výdech a povzdech. Zabývání se vysvětlováním něčeho takového a podobných témat nebere nikdy konce a někdy se to zdá zbytečné.
A pak se objeví někdo, kdo po třetím vysvětlování přijde a řekne: ,,Já to vůbec nechápu." A to by se už vážně jeden šel zahrabat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama