Pro výhru vše

4. února 2017 v 20:13 | Naoi |  Jednorázovky
Postavy: Darren, Miki, Thomas
Žánr: male x male, bl
Počet slov: 5 351

Miki se pro lásku k Darrenovi nechá využívat a spí s jeho protihráči, aby se jich pak Darren mohl psychickým vydíráním zbavit. Vše se změní při setkání s Thomasem.
Bude ale schopný Darrena opustit? A nevymstí se mu to?

PS: omlouvám se za ten konec, ale od třičtvrtiny dál už jsem nevěděla, co s tím, proto je to takový trash



,,Rozmysli se rychle. Já nebo nic. Můžu tě kýmkoli nahradit tak nedělej cavyky a vyžvejkni se. Nemám na tebe celej den," utrousil Darren vztekle.
Miki si skousl ret, prudce se nadechl a několikrát zamrkal, aby zahnal slzy deroucí se mu neprodleně do očí. Snese ještě tohle? Dokáže v tom pokračovat? ptal se sám sebe snad asi po milionté a stále neznal odpověď. Mohl to zkusit.
Otevřel ústa, že něco řekne, když ho mladík popadl pevně za bradu. Miki měl co dělat, aby nevyjekl překvapením. A taky kvůli bolestivému stisku.
,,Tak co, krucinál? Budeš mluvit? Sakra," trhnutím ho pustil a vydal se ráznými kroky pryč.
,,Počkej," zvolal Miki. Pokud ho Darren slyšel, nijak to nedal najevo. Šel dál.
Mladík si skousl ret, chvíli zaváhal, ale bolest v hrudi mu nedala dalšího rozmýšlení, a rozběhl se k vyššímu. ,,Počkej." Chytil ho za rukáv a snažil se ho přimět zastavit.
,,Na co? Odmítls to udělat, dal jsem ti šanci pokračovat, ale váhals, tím to myslím končí," mluvil, aniž by se zastavil, pohlédl na nižšího nebo se jen letmo ohlédl.
,,Tentokrát to udělám. Udělám to," žadonil menší a držel se ho jako klíště. Prosím. Prosím... Volal v duchu zoufale.
Vyšší se zastavil, máchl rukou, aby ho ze sebe setřásl, až Miki skončil na zemi, a teprve pak na něj pohlédl.
Hodnou chvíli nic neřekl, jen ho propaloval pohledem. ,,Fajn, ale ještě jednou a končíš. Nebudu se s tebou víc zdržovat." Jasné?!
Otázka byla nevyřčená, ale menší ji jasně vnímal a proto pohotově přikývl.
,,Zítra v osm v hale. A obleč se jak jsem ti předtím řekl." S těmi slovy odešel.
Miki, stále na zemi, sledoval vzdalující se postavu, potom propukl v pláč. Pravou ruku sevřel v pěst v místě, kde se nacházelo jeho srdce. Měl pocit, že ta bolest nemůže být větší, jak moc to bolelo. Jak moc ho miloval.
Proč? Co jsem udělal špatně? ptal se v duchu.
Trvalo mu než se uklidnil natolik, aby byl schopný vstát a jít domů. Než se dal do kupy natolik, aby domů vůbec mohl vejít, aniž by se hned nesesypal. Nepotřeboval​, aby si o něj jeho rodina musela dělat starosti.

Svalil se na postel a vzpomínal na časy, kdy se zdálo vše být perfektní.
Vše bylo perfektní.
A pak bylo všechno zničeno a Miki byl uvrhnut do sutin toho, co znal.
Jak se všechno, co mezi sebou měli, mohlo tak snadno pokazit, zničit? Nechápal to. Bývali nejlepší, vždy spolu. Nic je nemělo rozdělit.
Ne jejich milovaná hra.
Posedlost. To slovo se mu vynořilo v hlavě.
Správně. Darren byl posedlý. Myšlenkou dokonalosti a výhry. Ale kromě něj samotného do jeho perfektního světa nikdo nepatřil.
Miki odešel do koupelny, kde se zamkl. Neposlouchal sestřin nesouhlas. Naprosto ho ignoroval.
Dříve... Dříve by se jí přes dveře omluvil, řekl jí, že potřebuje chvíli klid v horké vodě, že se necítí dobře. Teď už mu to bylo prostě jen jedno.
Napustil vanu a lehl si do ní.
Bylo příjemné obklopit se kupou pěny a příjemnou vůni moře z mořské soli, kterou do vody nasypal. Opřel si hlavu o stěnu vany a zavřel oči.

Bývali nejlepší tým, nikdo je neporazil. A co víc - milovali hraní.
Nedělali to pro výhru, ale pro zábavu.
Miki miloval každý moment, kdy měl v ruce míč, kdy dal koš. Když ho tým za úspěch odměnil slovy vděku a radosti. Když poslal dobře přihrávku.
Miloval na hraní všechno. I ostatní v týmu.
Tak proč...?
Proč se všechno zničilo? Kdy pro Darrena začalo vítězství znamenat více než zábava, než přátelé, než přítel? Byli spolu tak dlouho, jak jen si pamatoval.
Tak co se změnilo?
Pamatoval si jako první známku blížící se katastrofy jen den, kdy Darr nakvašeně vešel do tělocvičny a všechny začal kybycovat​.
Ze začátku se to zdálo v pohodě, pouze trochu změny k lepšímu v týmu a vedení k tomu, ať to berou všichni trochu víc vážně. Postupem času už ale bylo jasné, že se nejedná jen o drobné změny a občasné výtky. Začalo být podle něj všechno špatně.
Ty děláš špatně to, ty tohle a ty... ty tu vlastně ani nemáš co dělat.
A tak se perfektní sehraný tým brzy rozpadl. Zbyli jen dva. Vlastně jen jeden. On.
A Miki. Sám.
Darren se přidal k nejlepšímu týmu široko daleko. Miki taky. Ale nevzal ho Darren, ten na něj úplně zapomněl, ale ostatní členové jeho nového, perfektního týmu, a řekli si, že potřebují maskota. A tak šel. S pocitem, že bude svému bývalému spoluhráči, kamarádovi a příteli nablízku.
A to i byl.
Velmi. Nablízku.
Vždy po ruce.

Miki se trhnutím probudil.
Voda byla ještě vlažná, ale pro něj už moc studená.
Přinutil se vylézt ven, dal si ručník kolem pasu a pustil svou sestru konečně dovnitř.
Vyklouzl do pokoje a zamkl dveře, aby ho nikdo netušil. V pokoji se zastavil před zrcadlem. Nechal spadnout na zem ručník a prohlížel se.
Přejížděl si po těle a zkoumal každý kousek odhalené kůže.
Byl maličký, pouze 159 centimetrů, a proto si ho všichni dobýrali.
Maličký.
Ale mělo to i mnoho výhod. Mohl snadno kolem ostatních proklouznout bez povšimnutí, nebo předstírat, že je mu méně, než mu bylo. Což byl i plán na nadcházející večer.
Pohled mu utkvěl na vlasech. Měl je delší. Vyžehlené - asi po ramena, přírodně mírně vlnité - o něco kratší.
Ale co přitahovalo jeho pohled byla barva. Momentálně měl celkem čerstvě vybledlou blond. Podle Darrena se přesně hodila na úkol, který měl splnit.
Problém byl, že Miki už si nedokázal, kvůli tomu kolikrát už si barvil vlasy, vzpomenout, jaká barva je vlastně jeho přírodní.
Teď se nesmím zabývat zbytečnostmi, napomenul se v duchu. Musím myslet na zítřek. Správně, zítřek, pokývl.
Musím být perfektní, pomyslel si. Musím. Zítra to nesmím zpackat. Ani nikdy jindy. Zítra. Sevřel se mu žaludek. Zítra...
Už zase. V odporem se odvrátil od svého odrazu, oblékl se do pyžama a zalezl do postele.


Zběžně pohlédl na Darrena. Vypadalo to, že se baví. Smál se. Někdo něco říkal, možná vtip, nebo veselou příhodu a Darren se smál.
Miki si pomyslel, jak rád by to byl on, kdo by ho rozesmál.
Pokud si dnes povedou dobře, alespoň bude spokojený. Možná ne šťastný, ale alespoň spokojený. A to bylo taky skvělé.
Opřel si hlavu o chladnou stěnu a snažil se tak zmírnit horko, které cítil.
Vykoukl nenápadně zpoza rohu a projelo jím bolestné napětí, když si všiml Darrenovova upřeného pohledu.
Lehce kývl, aby to nikdo okolo něj nezaregistroval a prstem ve vzduchu načrtl kruh.
Miki přikývl, i když věděl, že zbytečně. Darren už mu nevěnoval pozornost.
Uslyšel, jak se omluvil, že si potřebuje odskočit. Ještě prohodil pár vět, ale ty už Miki neslyšel.
Vydal se do dlouhé chodby a čekal.
Zanedlouho se vyšší objevil a věnoval mu pochybovačný pohled. Nevěřil mu. Nevěřil, že svůj úkol splní. Ne po tom, co to jednou odmítl.
Hráč však nic neřekl, jen k němu mlčky došel, uhladil mu oblečení a pak se rozhostilo ticho.
Darren pouze mlčky stál a pozoroval ho a Miki se skoro bál i dýchat, aby to vyššího nějak nepodráždilo.
Ten se k němu nakonec sklonil a chytil ho za vlasy. Nakonec je pustil a jen jimi prsty projel.
Spokojeně se usmál. "Když dneska splníš svůj úkol," začal, skoro vrněl, s úsměvem na tváři. "Odměním tě," pošeptal mu do ucha. Miki ucítil na svém citlivém místě jeho horký dech a zachvěl se.
Málem by zasténal, kdyby rychle nezmizel a neuvědomil si, že skončil zase sám.
Dneska. Jen dneska to musím zvládnout. Potom s tím skončím. Promluvíme si spolu. Jen dneska...

Miki pozoroval dvě osoby procházející chodbou, stál ve výklenku tak, aby ho nikdo neviděl. Nebo alespoň ten, kdo o něm nevěděl.
,,Říkám ti, je to prvotřídní zboží," pronesl Darren na něco týkající se sportovního oblečení na trénink, ale způsob jakým vyslovil poslední dvě slova vypovídala i o něčem úplně jiném.
Miki to věděl. Cítil tu narážku naprosto přesně a bolestně. Jak by ne, když ta slova jeho bývalý přítel pronesl, zatímco procházel kolem a střelil po něm rychle pohledem.
Prvotřídní zboží. Děvka.
Menšímu bylo do pláče. Zvlášť když se blížila "jeho chvíle". Zahnal slzy, zhluboka se nadechl a dal hrdost stranou.
Teď na ni nebyl čas ani prostor.
Povzdychl si a vydal se chodbou pryč. Na místo, o kterém věděl, že tam bude.
Kiryoo Shouma. Darrenův protivník a nepřítel (v tu dobu) No.1.
Osoba, které se chtěl Darren za všech okolností zbavit. Ačkoli Miki neznal celý jeho plán, věděl, že Kirya bude chtít zničit. A on mu k tomu měl pomoct.

Vynořil se zpoza rohu zrovna když kolem Kiryoo přicházel. Chtěl projít chodbou dál, ale Miki mu v tom zabránil.
Opřel se o stěnu a léžérně se zapřel jednou nohou o protější stěnu, aby zaterasil cestu.
"Co je?" vypadalo z mladíka překvapeně.
"Hm...?" vzhlédl, jako by si teprve v tu chvíli všiml někoho jiného.
"Necháš mě prosím projít?" zeptal se Kiryoo zdvořile, když se o to pokusil, ale maličká osoba stojící v cestě se očividně nehodlala ani pohnout.
"Hm... Ne."
Takovou odpovědět vůbec nečekal. Překvapeně zamrkal, přejel nervózně pohledem všechno kolem sebe, než se znovu vrátil k postavě před sebou.
"Hele, nevím, kdo jsi, ani co tu děláš a jestli tu máš vůbec co dělat, ale slibuju, že o tobě nikomu nic neřeknu, když mě teď necháš projít."
Miki se zlomyslně ušklíbl. "Ne," zopakoval a usmál se jako malý andílek.
Kiryoo začal být z celé situace nesvůj. Co to sakra...? Už už chtěl otevřít ústa a něco říct, jako ať uhne z cesty, nebo se klidní, když ho malá drzá, neznámá osoba přerušila.
Posunul druhou nohu víc do strany, pryč to tě opřené o stěnu a rukou si přejel přes pás.
"U-ngh," vypadlo z něj tentokrát a rukou si přejel přes hruď.
Kiryoo strnul a napnul se. Přerývaně vydechl a chtěl se kolem prosmýknout, když ho zarazila cizí noha mezi jeho. Miki ji ještě zvedl a otřel se s ní o slabinu druhého. Ten zatnul zuby a přivřel oči.
,,Hele malá, nehraj si se mnou," procedil skrz zuby.
Miki cítil, že vyšší začíná být tvrdý. Ušklíbl se. Věděl přesně, jak toho snadno a rychle dosáhnout.
,,Nebo?" přitiskl se k němu a zašeptal vyzývavě. ,,Naplácáš mi na holou? " Snažil se co znít jako malá, drzá holka, což mu šlo snadno.
Kiryoo ho chytil za boky a prudce si ho přitiskl na hruď. ,,Ne, udělal bych něco úplně jiného." Sálalo z něj horko a vzrušení, ale snažil se ze všech sil držet zpátky. ,,Jsi vůbec dost stará, abys takhle po někom jela?"
,,Jistěže," usmál se Miki sladce a zabořil hlavu vyššímu do hrudi, když mu došlo, co má Darren v plánu.
Bodlo ho u srdce a přerývaně vydechl.
Najednou na zádech ucítil ruku, která mu sjela k zadku, který pevně sevřela.
Miki se napnul jako luk a přivřel oči.
,,Tak tedy můžeme?" zašeptal mu mladík do ucha. Horký dech na jeho citlivém místě ho rozechvěl. Přikývl a nechal se odvést do jednoho z pokojů.

Kiryoo strčil do Mikiho, který se zapotácel a skončil na posteli. Vyšší se nad ním o chvíli později tyčil a začal ho svlékat. Sundal mu blůzku a sukni a pomalu sundával nadkolenky, načež provokativně přejížděl menšímu rukou po odhalené kůži.
Vášnivě malou osobu pod sebou líbal a náruživě ho zkoumal jazykem, když se překvapeně zarazil.
Nevěřícně pohlédl mezi jeho nohy. ,,T-ty jsi kluk?!" vyjekl překvapeně a naštvaně. ,,No to si děláš prdel."
Miki na něj pohlédl, jako by ho jeho slova ranila a schoulil se do klubíčka.
Kiryoo se lehl a objal ho. ,,P-počkej, n-ne- Jen mě to vykolejilo." Vtiskl mu jemný polibek na čelo. ,,Ty jsi transgender? Chceš být holka?"
Miki vzhlédl s hranými slzami v očích a přikývl. ,,Omlouvám se, měl jsem to říct hned..."
Vyšší zavrtěl hlavou a usmál se. ,,V pořádku." Prohlédl si osobu pod sebou a skousl si ret. Byl vzrušený, potřeboval ho.
,,Můžu pokračovat?"
Miki nadšeně přikývl.

Miki nechal vysokého hráče do sebe přirážet. Ne že by si to vůbec neužíval, ale přál si to dělat s někým jiným a za jiných okolností. Navíc věděl, že Darren má v plánu Kirya zničit a taky přesně věděl jak.
Pohlédl do temného koutu pokoje. Byl tam. Stál tam a fotil je. Možná natáčel, kdo ví.
Miki se zachvěl. Vzrušovalo ho, že je Darr pozoruje. Kiryoo prudčeji přirazil a Miki zasténal. Zaryl mu nehty do zad a zavřel oči, když dosáhl vrcholu.


Seděl venku na lavičce. Přitáhl si kabát více k tělu, když se do něj opřel vítr.
Zabraný do svých myšlenek ani nezaregistroval, že se k němu někdo blíží.
Dnes večer mu to řeknu, pomyslel si. Musím. Ať už se stane cokoli, já už takhle dál nemůžu.
Najednou ho někdo chytl za bradu. Vzhlédl.
Darren ho začal líbat a silně si Mikiho k sobě tiskl. ,,Byl jsi úžasný," zašeptal mu do ucha. ,,Pamatuješ, jak jsem ti za to něco slíbil?"
Miki přikývl, ale chtěl mu říct, že na tom nesejde, že si s ním potřebuje promluvit.
Darren mu však nedal šanci. Chytil ho za ruku a táhl ho pryč. Menší s ním sotva držel krok, natož aby něco řekl.

Došli až do Darrenovova pokoje. Než stačil vstřebat, co se děje, už ležel na posteli, na kterou byl hozen.
,,Hele, já nejsem míč," zaprotestoval.
,,Já vím, ten nemůžu ojet," pronesl souhlasně. Dál se zbytečně ničím nezdržoval a začal menšího svlékat.
,,Jsi roztomilý v tom holčičím oblečení. A s těmi culíčky," zachraptěl. Odkašlal si a těžce oddechoval. Natáhl ruku, aby sundal Mikinu gumičky a uvolnil mu vlasy.
Zajel mu do nich prsty a prohrál. ,,Tak jemné."
Pohled upřel na jeho rty. Prstem mu po nich přejel. ,,Ugh," zasténal, když se pohybem pánve otřel o Mikiho nohu.
Miki taky zasténal. Miloval, když ten zvuk vyšel z Darrenových úst. A nejvíc to miloval, když to byl on, kdo ten zvuk zapříčinil.
Miki se se zavřenýma očima nechal hýčkat a zahrnovávat polibky. K zničehonic v sobě ucitil chladné prsty, překvapením sebou trhl.
,,Ah, jsi ještě trochu mokrý, jak to s tebou dělal. Byl dobrý?" zeptal se. V jeho hlasu byl patrný čirý zájem, ne touha ublížit.
Miki zalapal po dechu, když se Darren prstem otřel o citlivý bod. Zadržel dech a pak zoufale zasténal. ,,Ani z části tak dobrý jako ty," dostal ze sebe rozechvěle.
,,Ale užíval sis to," pokračoval, přidal prsty a znovu hledal ono místo.
Miki si zacpal rukou ústa a svíral je. ,,T-to jen proto..." snažil se popadnout dech, ,,že jsi tam byl ty."
,,Hm?" Darren naklonil hlavu na stranu. ,, Vzrušovalo tě, že jsem vás sledoval?"
Menší byl tak zaneprázdněný otázkou, že mu ušla ztráta prstů v jeho nitru.
,,T-tak to n-" znovu zalapal po dechu, když do něj hráč vnikl. ,,D-Darr-!"
Pevně se kolem něj semkl nohama a pobízel ho k přírazům.
,,Ngh, D-Darrene!"
Miki pod ním nekontrolovatelně sténal. Užíval si blízkosti, kterou k sobě na chvíli měli. Věděl, že by neměl, že ho Darr nebere jako nic jiného než jako nástroj k výhře a hračku na sex. Věděl to, ale nemohl si pomoct.

Celý týden spolu každý den spali. Darren mu dokonce nabídl, ať u něj zůstane. Samozřejmě to bylo spíše kvůli sexu než že by ho u sebe tak moc chtěl.
Miki si ale nemohl stěžovat. Mám k sobě blíž než za celou dobu od chvíle, kdy pro Darrena přestal něco znamenat.
Nebo si to alespoň myslel. Nalhával si, že teď se to třeba zlepší, třeba to dokáží mezi sebou mít tak jako dřív, když teď u něj bydlel.
Jednoho večera si ho k sobě Darren přitáhl a vtiskl mu do vlasů jemný polibek.
,,Dnes ty sám," zašeptal mu do ucha a posadil ho na klín.
Miki se mu zapřel pěstmi do hrudi a tiše zaúpěl, když na něj dosedl. Darren mu dal dostatek času, než ho pobídl k pohybu.
Nic nedělal, nechal Mikimu plnou kontrolu, do chvíle kdy mu z úst nevyšla slova, která Mikiho ranila. Nejraději by utekl, ale Darren ho nenechal.
,,Jo, ugh. Děvko!" Miki se zarazil, bodlo ho u srdce, ale Darren na to nebral ohled. Zatáhl ho za vlasy a začal do něj sám rychle přirážet.
,,Už jsi to dělal s tolika-" zavzdychal, s pevně zavřenýma očima. ,,Ugh! Uf, že jeden navíc už nebude žádný problém," vydechl. ,,Až ho uvidíš, určitě si ho zamiluješ."
Budu muset zase s někým spát? Někoho dalšího zničit? pomyslel si Miki sám dost zničeně.
Darren pootevřel oči plné chtíče. ,,Škoda že tam nebudu. Chtěl bych tě vidět, jak mu vyšukáš mozek z hlavy."
,,Ngh." Miki zasténal. Způsob, jakým to řekl, ho nechal v klidu.
Vyšší se zasmál. ,,Krásně sténáš. To tě tolik nažhavila představa, že to někomu budeš dělat?" ušklíbl se.
Miki chtěl něco říct, bránit se, ale nezvládl to. Darren ho přivedl ten den už po čtvrté k vrcholu a on se unaveně svalil na jeho hruď.
,,Vezmu tě do koupelny a umyju. Hey, nespi..."
Miki už ale nevnímal. Darren si povzdychl. Zbožňoval, když menší usnul, zatímco v něm ještě byl. Problém ale byl, že když se vzbudil, stěžoval si (nebo nasadil pohled trpícího), jestli se musel udělat do něj, že je to nepříjemné.
Znovu si povzdychl. Vzal ho do náruče a odnesl do koupelny a umyl tak jako tak.
Alespoň se s tím nebudu muset zatěžovat potom...


Miki si skousl ret. Projel si prsty rovné vlasy. Nesnášel, když si vlasy žehlil, ale raději si nestěžoval.
Tentokrát měl vlasy uhlově černé.
Povzdychl si. Netušil, s kým se má vyspat tentokrát. Darren mu chtěl ukázat fotku, ale on odmítl. Nechtěl věděl, s kým ho to čeká. Prostě si to chtěl odbýt.
Tenhle by měl být poslední... pomyslel si ulehčeně.
Odlepil se od zdi a vydal se k osobě sedící na lavičce.
,,Promiň, ty jsi Thomas?" zeptal se hraně nesměle.
Mladík vzhlédl. ,,Jo," přikývl. ,,My se známe?"
,,N-ne, já jsem kamarád Stephena. Poprosil mě, jestli bych nemohl zajít za tebou a vzít mu materiály do biochemie, když je nemocný."
,,Ach tak," usmál se. ,,Jo jasně. Pojď za mnou."
Miki přikývl a následoval ho. Celou dobu se mu snažil nedívat do obličeje. Měl pocit, že by to nezvládl. Už tak byla spousta tváři, spousty lidí, kterým zničil život a měl je vypálené v hlavě.
Mladík otevřel dveře do svého skromného malého bytu. ,,Pojď dál."
Vyzul se a vešel dovnitř. Zavřel za sebou.
,,Dáš si něco k pití?"
,,Vodu, jestli můžu poprosit," řekl, ne proto že by měl žízeň, jen chtěl trochu času. Nicméně, ať už mezi nimi mělo být cokoli, chtěl být co nejvíc zdvořilý. Ne že by to k něčemu bylo.
,,Jasně."
Miki počkal, až zmizí z dohledu a pak se začal svlékat.
Thomas se vrátil a zastavil se v půli kroku. ,,Ah?" vypadlo z něj překvapeně.
Miki na nic nečekal, ráznými kroky k němu došel, přitiskl ho na zeď a začal ho líbat.
,,H-hej," zaprotestoval druhý, ale Miki ho umlčel svými rty.
Netrvalo dlouho než ho mladík odstrčil. ,,Počkej. Tak hele, jestli tě za mnou někdo poslal, tak mu gratuluju a nominuju na kreténa roku, ale... nemusíš to dělat."
Miki na něj zíral, neschopný slova.
Thomas položil skleničku s vodou, kterou celou dobu držel, na zem. ,,Jestli se se mnou chceš vyspat, nemám s tím problém, ale-" došel k němu a zajel mu prsty do vlasů. ,,Myslím, že to není to, co chceš, že...?"
Poprvé za celou dobu mu Miki pohlédl do obličeje, prudce vydechl a rozbušilo se mu srdce. Osoba před ním byla vyšší, ale o to nešlo, už si zvykl, že je vždycky menší. Ale tak přátelský výraz na něčí tváři neviděl, už ani nepamatoval.
,, Já-" slova mu umřela na jazyku. ,, Já… nechci," špitl, do očí se mu nahrnuly slzy a svezl se na zem.
Ocitl se v jemném objetí. Ani jeden nic neřekl, ani nedělal. Jen seděli.

Miki popotáhl. Pohlédl na druhého a s přívalem nových slz se usmál. ,,Děkuju."
Thomas mu setřel slzy a políbil ho. Jemně, opatrně, jako by držel něco křehkého.
Najednou ho vzal do náruče a odnesl na postel.
,,Thomasi," vyjekl.
,,Tommy," opravil ho.
,,Tommy..." Mikimu se líbil způsob, jakým se dá jeho jméno přetvořit. Nic jiného už neřekl. Ani si nemohl vzpomenout, co chtěl říct.
,,Chceš se prospat?" optal se Tommy. ,,Nebo… si chceš popovídat?"
Miki zvažoval, jestli nemá prostě odejít, ale nechtělo se mu. Navíc věděl, že Darren by okamžitě poznal, že selhal. A říct o tom, co dělá cizímu člověku, kterého měl zničit?
Darren by mě zabil...
,,Promluvit si...?" ozval se nakonec nejistě.

Miki ležel na zádech na posteli osoby, se kterou se znal hodinu. Věřil jí. A vše jí (v obecné neurčité rovině) řekl.
,,Proč jsi s tím už dávno nepřestal? Není to tak, že by tě do toho nutil, ne?"
,,To ne, ale vím, že by si stejně našel někoho jiného, kdo by to dělal."
Thomas se zasmál. ,,Nebo prostě proto, že ho miluješ?"
Miki na to nic neřekl. Nebylo co. Proti vyřčené holé pravdě se nedalo argumentovat.
,,Neměl by ses nechat využívat. Nikdy. Nikým." Thomas mluvit s vážným výrazem ve tváři. ,,Nejen proto, že jsi mnohem lepší a zasloužíš si jiné zacházení, než od toho… K. Ale taky kvůli své budoucnosti. Co když se provalí, za čím vším jsi stál? Copak jsi na to nikdy nemyslel?"
,,Myslel…" Mikimu bylo slabo. ,,Ale on byl mé všechno. Všechno co jsem měl a znal.


Miki se vláčel k Darrenovi pomalu jako slimák. Nechtěl mu hned čelit.
,,Jakej byl?" zeptal se na uvítanou Darren.
,,Hm..." zamručel Miki v odpověď, skopl z nich boty a svalil se na postel.
Darren se zasmál. Pronesl něco o tom, že mu musel dát pořádně zabrat. Pak se usmál. ,,Máš hlad? Dáš si něco k jídlu?"
Menší znovu neurčitě zamručel. Usnul.


Uplynuly tři týdny ode dne, kdy se měl vyspat s Thomasem. Často si psali a občas se spolu někde sešli.
Miki zjistil, že si s Darrenem nemá pořádně co říct. Citově vůči němu ochladl, když pomýšlel na všechno, co kvůli němu udělal, ale nedokázal mu nic říct. Pořád ho bral jako jedinou možnost.
Ale... začal cítil silnou citovou vazbu na Tommyho.
Jednoho dne se sešli v kavárně. Netušili, že je Darren spolu viděl. Neplánoval Mikiho sledovat, ale když je zahlédl, nemohl si pomoct.
Thomas se k Mikimu sklonil a políbil ho. Něžně si ho k sobě přitáhl, držel ho v objetí a něco mu zašeptal a Miki se spokojeně usmál.
Darren se pro sebe usmál, otočil se a vydal se pryč.
Miki... Myslím, že tady končíme.

Bylo slunečné říjnové odpoledne, když přišel domů. Skopl boty, odhodil na zem tašku a vydal se do kuchyně.
,,Hele, nemohl by ses chovat trochu civilizovaně, když máme návštěvu?" zdupal ho hned ze startu Darren.
,,Návštěvu?" Nechápal Miki. Vždyť nikoho nečekali.
Došel líně do kuchyně a zůstal stát jako solný sloup. Ne ne ne. To ne...
Na pohovce seděl naproti Darrenovi Thomas.
Mikiho mysl jela na plné obrátky. Sakra! Klid, přemýšlej. Určitě to má nějaké logické vysvětlení. Logické? U Darrena? Ne, něco za tím vězí. Že by to věděl? Zjistil, že jsem se s ním nevyspal?
,,Co takhle pozdravit?" pobídl ho jako děcko. ,,Omlouvám se," otočil se na Thomase.
,,Netřeba," pousmál se. Dělal jakoby nic. Ani náznak nápovědy, co se tu děje.
,,Ah," vypadlo z Mikiho nakonec. ,,Pardon, jen jsem nikoho dneska nečekal. Myslel jsem, že..." Odkašlal si a pohlédl vyčítavě na Darrena.
,,Promiň, měl jsem ti o tom říct," usmál se omluvně. Pokývl mu rukou, ať jde k němu.
Miki naklonil tázavě hlavu na stranu, ale vydal se k němu. Darren ho popadl a začal ho líbat.
,,Ngh!" To ne... Nechci! Ne před ním.
Jakoby mu četl myšlenky, přitáhl si ho k sobě blíž a chytl ho za zátylek.
Když ho pustil, odtáhl se a lapal po dechu. Celou dobu na sobě cítil Thomasův upřený pohled.
Chtěl mu něco říct, ale nemohl. Ne před Darrenem.
,,Darr-! M-máme tu hosta."
,,Myslím, že mu to zas tak nevadí, že?" otočil se na Thomase, který jen pokrčil rameny. Jakoby si z toho ani jeden z nich nic nedělal.
,,Pokud mě omluvíte..." ozval se Miki a vydal se pryč. Opřel se o zeď dostatečně daleko od nich a zůstal tam stál.
,,Tak tohle jsem nečekal," ozvalo se vedle něj. Miki vyjekl, ale ruka mu rychle zakryla ústa, takže z nich vyšel jen tlumený zvuk.
,,Pst." Thomas si přiložil prst na ústa. Chvíli počkal a pak ho pustil. ,,Co se tu děje?"
,,To bych taky rád věděl..."
,,Miki!" Ozvalo se z kuchyně.
Miki si skousl ret. Popadl Thomase za zátylek a políbil. Odtáhl se a vydal se rychle do kuchyně.
,,Mohl bys, prosím tě, dodělat ten salát?"
,,Jasně."
Zbytek odpoledne probíhal jako ve spokojené domácnosti, u které je na návštěvě host.
Nic víc.
Vše v naprostém pořádku.

Když Thomas odešel, Darren ho šel vyprovodit. Miki se sesunul po zdi na zem. Chvěl se. Rukama si objal kolena a položil si na ně hlavu.
Uslyšel klapnutí dveří a trhl sebou, ale nezvedl ani hlavu.
Cítím se divně... Pokusil se vstát, ale téměř okamžitě se mu podlomily roztřesené nohy a on skončil znovu na zemi.
Je mi divně. Nelíbí se mi ten pocit!
,,Miki," ozvalo se u něj. Ucítil na tvářích jeho dlaně. Vzhlédl. Darren se tvářil spokojeně, na rtech mu hrál jemný hřejivý úsměv.
,,Miki," zašeptal znovu a políbil ho.

Miki rozechvěle zazvonil a počkal. Uslyšel kroky, rozespalé mumlání a dveře se otevřely.
,,Víš vůbec, kolik je hodin?" zeptal se vyčítavě a promnul si oči.
,,Tomm-" zamumlal Miki a zhroutil se na něj.
Thomas ho chytil, aby nešel k zemi. ,,Miki, co se děje? Jsi v pořádku?" Snažil se mu podívat do očí, ale Miki se na něj tiskl, s hlavou skloněnou.
,,Je to nepříjemné. Cítím se... plný," zamumlal a zachvěl se.
,,Jsi... zhulený?" zeptal se Thomas opatrně.
Miki vzhlédl a vrhl na něj ublížený pohled. Odtáhl se od něj a aby na něm zase neskončil, položil mu ruku na hruď.
Chvíli na ni koukal s prázdným pohledem, pak ji sevřel v pěst, odstrčil Thomase, prošel kolem něj a vydal se do koupelny.
Tom zůstal stát jako opařený. Zavřel dveře, zmateně plný otázek zavrtěl hlavou a vydal se za ním.
Miki se mezitím začal svlékat.
,,Co to děláš...?"
Neposlouchal ho, shodil ze sebe poslední kousek oblečení a vlezl do vany. Pustil na sebe proud vody, opřel se o chladné kachličky a zůstal nehybně stát.
Thomas přemýšlel, co má dělal. Nakonec se s povzdechem taky svlékl a stoupl si za něj.
,,Miki," oslovil ho tiše, aby ho nevylekal, ale dost hlasitě, aby ho šlo slyšel přes tekoucí vodu. ,,Miki, co děje?"
,,Pomoz mi to dostat ven, prosím," zašeptal v odpověď a rukou si sjel mezi půlky.
Thomas natáhl ruku a opatrně do něj vnikl prstem. Šlo to mnohem snáz, než čekal. Taky nečekal, že ucítí to, co v něm bylo. Pohyboval prstem do kruhu, aby uvolnil semeno, kterého v něj bylo víc než dost.
Miki se zachvěl a zatnul ruce v pěst. ,,Darren se děje."
Thomas na to nic neřekl. Místo toho začal více pohyboval prstem a snažil se dostat hlouběji.
,,Ngh!"
,,Lepší?" zeptal se a vytáhl z něj prst.
,,Ne. Ten hajzl mi dal afrodiziaka a pak mě celou dobu, co jsi odešel, šukal. To, že v sobě nemám ten hnus neznamená, že je to lepší!" utrhl se na něj. Prudce se otočil a zamotala se mu hlava.
Thomas ho pevně chytil. Pomohl mu vylézt z vany, zabalil ho do ručníku a odnesl do ložnice.
Mlčky ho utřel, nasoukal ho do prvního pyžama, které mu přišlo pod ruku a uložil ho ke spánku, ač už Miki hodnou chvíli spal.

Miki si rozespale protřel oči a rozhlédl se po místnosti, kterou nepoznával. Měl pocit, že už tam někdy byl, ale nemohl si vybavit kdy a kým.
Ve dveřích se objevil Thomas. ,,Oh, už jsi vzhůru. Budeš ještě spát?"
Miki na něj otupěle zíral a snažil se zpracovat otázku, kterou mu položil.
Když chtěl odpovědět, pohnul se, aby se posadil a projela jím ostrá bolest.
Prudce se zapřel rukama do postele a napjal se, jakoby měl křeč.
,,Ugh." Uvolnil svaly a svalil se zpátky do peřin. ,,Myslím, že už ne," odpověděl tiše.
Thomas se u něj posadil a setřel mu pot z čela. ,,Lež, odpočívej. Donesu ti snídani."
Miki ho chytil za rukáv a stáhl ho blíž k sobě. ,,Kašli na snídani, zůstaň u mě." Musel se odkašlat.
Thomas si lehl za něj a dal mu ruku kolem pasu. Povzdychl si a vtiskl mu jemný polibek do vlasů. ,,Kdy to s ním skončíš?" zeptal se tiše, ale důrazně.
,,Hned jak budu mít možnost. A jakmile se vyhrabou z postele. A až mu rozbiju hubu." Miki se nadechl s dalším "A", ale místo toho zavřel pusu a už nic neřekl. Do očí se mu nahrnuly slzy.
Schoulil se do klubíčka a celé jeho tělo se třáslo vzlyky.
Thomas nic neřekl, nesnažil se nic říkat, žádné chlácholivé kecy. Ničemu by nepomohly. Místo toho mu jen mlčky projížděl prsty vlasy.
,,Všechno jsem dělal pro něj. Celou dobu. Vyspal jsem se pro něj s každým, hrál jeho hru, stál ve stínu a tvářil se, že je mi všechno. Že mě nic z toho nebolí." Miki se nepřestal třást. ,,Mám zničený celý život." Prudce se přerývaně nadechl a zoufale se rozvzlykal.
Posadil se a snažil se neúspěšně popadnout dech.
Ucítil pevné objetí, konejšivé šeptání a uklidňující teplo. Zhluboka se nadechl a vydechl.
,,Máš celý život před sebou," namítl Thomas důrazně na to, co předtím řekl. ,,Jen se musíš oprostit od toho, co tě svazuje a stahuje ke dnu." Chytil Mikiho za bradu a přiměl ho, aby se na něj podíval. ,,Musíš se odprostit od Darrena. Pak budeš moct začít odznovu. Pomůžu ti."
Miki si skousl ret, ale nakonec přikývl.



Stál před zrcadlem a prohlížel si svůj odraz.
Zajel si prsty do vlasů. Měl je delší, světle blond a lehce se mu vlnily.
Zhluboka se nadechl. Byly doby, kdy je míval černé, musel si je žehlit,... A vlastně si nalhával, že musí. Nemusel. Nikdy nemusel.
Ale nedokázal ho opustit. Nedokázal se vzdát osoby, která při něj znamenala vše.
Zavřel oči.
Ucítil na sobě ruce, ze kterých sálalo příjemné teplo. Stále se zavřenýma očima se usmál.
Zaklonil hlavu dozadu a tímto gestem si vyžádal polibek, kterého se mu okamžitě dostalo.
Otevřel oči a pohlédl na svého přítele. Ten na něj upíral pohled a ve tváři měl nesmlouvavý výraz. ,,Měl by sis pospíšit. Nejraději bych se tu nechal a celé dopoledne tě rozmazloval, ale musíš jít do školy."
,,Nemusím," pronesl Miki, šibalsky se usmál a našpulil rty. ,,Raději beru tu verzi s rozmazlováním."
,,Smůla. Protože tě tam dokopu, pokud nepůjdeš dobrovolně." Plácl ho po zadku. ,,Tak dělej."
,,Tommy..." zašeptal Miki, přitiskl se k němu a hravě ho kousl do ucha.
,,Ne-zkou-šej-to," pronesl skrz zuby.
,,Tak jsi mě neměl plácnout," nafoukl tváře. ,,Co teď mám sám se sebou dělat?"
,,Nestěžuj si, večer ti to vynahradím."
Miki se musel usmát. Oblékl se, v rychlosti se nasnídal, popadl tašku a vydal se na cestu.
Uplynulo několik měsíců od chvíle, kdy skončil s Darrenem.
Poupravil si popruh tašky a přidal do kroku. Přece jen nechtěl přijít pozdě, když se dostal na vysokou, na což se velmi těšil.
Navíc si ještě donedávna myslel, že nemá žádnou budoucnost, že ho nic nečeká.
Zvykl si dělat to, co se mu řeklo a samostatnost, které ho Thomas učil, ho ze začátku velmi děsila. Děsila ho vlastně pořád ale s postupem času už méně.
Darren onehdy zjistil, že je něco mezi ním a Thomasem. Jeho plán ke-kdo-ví-čemu selhal a Mikiho ho nějakou dobu nenáviděl. Což mu nevydrželo dlouho.
Nemohl říct, že by byl Darren zlý. Přece jen... do ničeho ho nenutil, Miki měl možnost výběru a sám Darr vše nedělal úplně z vlastní vůle, ale z nadměrného tlaku ze strany svých rodičů.
Ti chtěli mít perfektního syna, intelektuála, manipulátora, vítěze, vždy toho nejlepšího a někoho, kdo se umí prodrat davem i kdyby měl v konečném důsledku jít přes mrtvoly.
Hlavní vinu tedy nesli oni.
A na Darrenovi nakonec skončila povinnost vše napravit.
Všem protihráčům, kteří padli do jeho pasti a ve které využil Mikiho, vše vysvětlil, omluvil a domluvili se na odškodném.
Ačkoli nikdo povětšinou nechtěl nic jiného, než aby bylo Mikimu všemi odpuštěno, dařilo se mu a měl pořádný život.
Mikiho jméno tedy bylo očištěno. On sám se vrátil do školy, začal se jí naplno věnovat, zvládl maturitu a pokračoval studiemi na univerzitě.
Nastěhoval se k Thomasovi a byl po dlouhé době skutečně šťastný.
V něco takového nikdy nedoufal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama