Not comming back...

5. února 2017 v 14:51 | Naoi |  Fanfikce
Pár: Nezumi x Shion
Žánr: shounen-ai
Časoprostor: No.6 (anime), pět let po Nezumiho odchodu
Počet slov: 675




Shion si byl jistý, že už neusne. Bylo pět hodin ráno, když se vzbudil a vyklouzl z postele. Měl hodinu čas.
Rozhodl se pro koupelnu. Jen on a horká voda. Už to byl nějaký čas, kdy byl naposledy sám. Jistě, mohl poprosit maminku, aby malého pohlídala, ale bylo to jeho dítě.
Vlastně nebylo, ale matka mu zemřela o pět let dříve při Jarním úklidu a otec nejspíš taky.
A jelikož dítě zachránil, ujal se ho.
A to s sebou samozřejmě nešlo následky. Být svobodným otcem s malým dítětem byla práce na celý úvazek s každodenními přesčasy.
Zapálil do sprchy, pustil vodu a nechal ji po sobě stékat.
Už to bylo pět let, kdy zdi kolem No.6 padly. Mohl se vrátit do města.
Jeho matka zůstala bydlet na stejném místě a ani on nebyl moc daleko.
Povzdychl si. Měl všechno. Dům, matku, dítě, příjem. A přece mu něco bytostně chybělo.
Někdo.
Nezumi odešel. Rozhodl se, že osvobodí i ostatní města.
Podle tichých zvěstí zaslechl jednou, že No.5 pravděpodobně padlo. To už bylo před třemi lety.
A Nezumi se stále nevracel.
On se baví zachraňování světa a já trčím tady, vychovávám cizí dítě a... Shion si opřel čelo o chladnou stěnu.
Rád často vtipkoval o tom, co Nezumi dělá a že když zrovna nezachraňuje další město, tak se fláká, hraje určitě v nějakém divadle a čte knihy.
Uvnitř ho však trápila otázka, jestli ještě vůbec žije.
Ne, že by o něm pochyboval. Věděl, že je silný a chytrý a dokáže se o sebe postarat. Ale fakt že o něm nic neslyšel, ho trápil.
A navíc mu chyběl. Každý den, každou hodinu. I ve spánku.
Zdávalo se mu o něm. Že se vrátil, nebo že vůbec neodešel a byli spolu.
Věděl, že je to hloupost, ale nemohl si pomoct.
Dříve by se pravděpodobně vůbec nezamýšlel nad tím, s kým stráví zbytek života a i kdyby, bylo tak nějak jasné, že se Safu. Jeho matka by byla ráda, on by někoho měl a on by s městem neměl problém, jako dva nadaní by si žili skvěle.
Ale Nezumi to všechno změnil.
Když došla řeč na to, že by si měl někoho najít, aby nebyl s dítětem a po zbytek života sám, odmítavě změnil téma, nějak to zamluvil, nebo prostě řekl, že se o tom nechce bavit.
Nechtěl přemýšlel o někom k sobě a dítěti. Ne o nikom jiném než o něm. Ale nikdy to nikomu neřekl.
Nezumi byl jediný, kdo to mohl být, cítil to. Vnitřně. Nikoho jiného vedle sebe nechtěl. Alespoň v tom si byl naprosto jistý.
Hlavou mu prolétla vzpomínka, když umíral, když ho Nezumi motivoval k boji, ať se nevzdává svého života.
Vzpomněl si na to, jak spolu tančili. Doslova vytančili ven a tak tančili dál bez zastavení. Byl to nádherný den. A pak si vzpomněl...
Na to jak ho políbil.
Shion si přiložil prsty na ústa a zavřel oči. V hlavě si přehrával moment, kdy se jejich rty dotkly.
Prudce se nadechl a přerývaně vydechl.
Kdyby ještě žila Safu, jistě by mu udělala přednášku o nervových vláknech, mozku a jak se něco odráží na tělesné aktivitě.
Načež by to pak shrnula slovy, které by na něj zničehonic vychrlila.
,,Prostě si přiznej, že ho miluješ!"
Tak nějak by si to představoval.
Pak by mluvila o tom, že s ním sice chtěla mít sex, ale nechá to být. Stejně by to s ní nechtěl.
Musel se pousmát. Vždycky o něčem dokázala mluvit tématu naprosto neodpovídajícím způsobem.
Ne tak jak by o tom mluvili jiní.
Natáhl ruku, aby zastavil vodu, což udělal taky proto, aby zastavil proud myšlenek.

Odvedl malého k matce, která si ho na celý víkend nárokovala. Prý že chce mít "to malé sluníčko taky chvilku pro sebe".
Shion si nemohl stěžovat. Znamenalo to dva dny klidu, sám pro sebe.
Občas sem tak nějaký ten den prostě potřeboval. Měl malého rád, ale trocha samoty a klidu byl luxus, kterého si rád užil. Zvlášť když ho přepadly vzpomínky na Nezumiho.
Většinou strávil večer schoulený v posteli v pláči. Steskem a obavami.
Očekával, že ten večer bude stejný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama