(Ne)normální sobota

13. února 2017 v 21:40 | SilentScream |  Something like diary
Jelikož nejsem odborník, ani jsem nic takového nikdy neměla příležitost zkoumat do hloubky, můžu se jen neodborně dohadovat, cože mi to vlastně je.



Je určitá pravděpodobnost, že asi trpím úzkostně-depresivní poruchou a můžete mi věřit, že to není med.
Upřímně lidem, kteří jsou schopní normálně fungovat, závidím. Nad běžnými věcmi nepřemýšlí a nemusí se starat o banality.
Ranní vstávání probíhají o víkendu třeba i dvě hodiny, celé dny jsem vyčerpaná, většina věcí, na které sáhnu, zpackám, takže nic moc raději nezkouším a když už musím, doufám, že to alespoň nějak zvládnu.
Už jsem dostala od kamarádky zdupa, že se pořád omlouvám, ale když každý den žijete s pocitem, že všechno, co děláte, je špatně, taky byste se už raději provizorně omlouvali.
Žiju s pocitem, že všechno špatné je má chyba a i když se usmívám a snažím se dělat, že jsem v pohodě, jsou momenty kdy to bravurně zvládám i na pokraji sesypání.


K názvu článku:
V sobotu jsem se vzbudila s pocitem, že dokážu cokoli a téměř celý den tak taky vypadal.
Vypracovala jsem několik maturitních otázek, dala jsem konečně dokupy seznam četby k maturitě a pak jsem si projížděla pár otázek ke zkoušení.
Normální víkendový den maturanta, dalo by se říct. Kdyby nešlo i mně.
Byl to první den po řadě dnů, ne-li týdnů, kdy jsem byla schopná normálně fungovat.
Normálně nezvládnu skoro nic. Většinu dne prospím, proležím, jsem mimo, nebo naprosto vyčerpaná a o životě normálního středoškoláka si můžu leda tak nechat zdát. A věřte mi, že to není ani trochu idilické jak to zní.
Je spousta aktivit, které bych chtěla dělat, ale nezvládnu je, nebo je brzy vzdám, nebo na ně nemám sílu.
Příprava k maturitě která se kvapem blíží? Nezvládám. Nebýt nejlepší kamarádky, která mě nikdy nenechá ve štychu (a já ani nejsem pořádně schopná jí říct, co pro mě znamená a jak jí za všechno děkuju), nemám třeba do takové angličtiny skoro nic.
To že mám papíry a nejsem schopná se pořádně učit, to už je druhá věc, ale mám alespoň základ, od kterého se můžu odpíchnout.
Well... A teď si představte, že takových dnů jako byla tato sobota je hodně pomálu. Pro ostatní naprosto normální den, pro mě výjimka.
Možná je to čajem s kozlíkem, který si teď (nepravidelně) dělám. Snažím se to zjistit.
Nicméně, takovéto dny nejsou zadarmo. (Ačkoli na to ráda zapomínám.) A jak už to tak bývá, cena bývá vysoká.
Třeba se náhodou dozvíte, že váš rodinný příslušník má rakovinu. (Ne že by se mi to, ostatně jako cokoli jiného, chystal někdo říct.)
Ale tak, Naominka se napapala, pořádně vykoupala a teprve po pár hodinách jí pořádně došla váha a význam toho, co se dozvěděla.

No, a druhý den byl stejný jako kterýkoli jiný. Naoi byla jako přejetá žába, polomrtvý holub, nebo nějaká jiná věčně unavená a normálního života neschopná živočišná forma.
Vše se vrátilo do "normálu".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama