Den kdy se Naoi sesypala

2. ledna 2017 v 14:47 | Naoi |  Something like diary
Ne že by sem někdo chodil, nebo to někoho zajímalo... Tím líp pro mě. Alespoň se můžu vypsat, aniž by to někdo pořádně četl.


Jsem ve čtvrtém ročníku jazykového gymnázia, což pro mě znamená víc nepříjemností než do teď (a to si Naoi myslela, že to nebude tak hrozné).
Zejména přípravu k maturitě, která je dost ostrá, jelikož jsme zjistila, že jsme do teď vlastně skoro nic nedělali. A proto taky hovno umíme. Připraveni na maturitu? Z 35%. A můj milovaný předmět a jazyk v jednom, o kterém jsem ani na chvíli neuvažovala, že bych nezvládla, začínám tak trochu nesnášet, a zjišťuju, že to bude mnohem težší, než jsem myslela a než nám kdo řekl.

Další neméně podstatnou věcí je projít a jelikož mám krásně našlápnuto k propadnutí z mnou nenáviděné matematiky, i tohle bude patrně oříšek. Aneb učitelka level "vyhoďme ji z okna". Rozhodla se, že nám zničí život, nepustí nás k maturitě a co hůř, nechá nás cítit se jako naprostý odpad, piece of shit a totální kterény, kteří nic neumějí. A k tomu vlastně stačí tak málo - písemky každý týden, málo času při psaní testu a hodnocení jako u maturit. A to z 25 lidí chce/musí z matematiky maturovat 5-6 lidí. 5 z nich chodí na seminář vyhrazený na maturitu. Zbytku je to šumák, hlavně když projde.

Welcome to my school life.

A neposlední zátěží, se ktrou se musím poprat je vysoká škola. Vybranou mám, i "záchranou". V lednu budu podávat přihlášky, takže no stress. Ale co mě vyloženě děsí, jsou TSP. V listopadu jsem je dělala nanečisto a můžu vám říct, když jsem dneska výsledky, o pět odstínů jsem rázem zbledla. (Mrtvola? Tak ještě prý ne...)
Minulý týden jsem si je zkoušela asi 3x-4x a nakonec jsem měla dvojnásobný počet bodů než napoprvé, což bylo ohodnoceno mými drahými rodiči, kteří na mě ohledne právě OST dosti tlačí, jako... no, nic moc, až budeš mít 40-45 dobře, tak to bude dobrý. Mám 34 a jsem ráda, že žiju.

Tenhle článek jsem začala psát koncem listopadu, v týden kdy jsem se dozvěděla výsledky z OSP. Ten týden byl upřímně hrozný a sesypala jsem se během něj asi třikrát.
Ne že by se toho za měsíc něco změnilo. Z matiky už na propadnutí (naštstí a zatím) nemám, ale maturita se kvapem blíží a já jsem na ni stále stejně připravena jako před třemi měsíci. Možná i míň. Testy nanečisto týkající se čehokoli na cokoli mi nejdou a kromě chvílí, které trávím se svou nejlepší kamarádkou (a kterých je čím dál méně), se cítím čím dál hůř. Často brečím, propadám se do beznaděje (která se týká čehokoli - někdy školy, někdo budoucího zaměstnání, rodiny,...), někdy myslím na smrt.
Když už to vypadá nadějně, "že dneska to bude dobrý", tak si třeba vzpomenu na to, jak jsem nehorázně frustrovaná z toho, že nedokážu psát, nedokážu ze sebe nic dostat a vypsat se ze všeho (ať už na blogu nebo v povídkách) a další den zaplněný slzami.
Nakonec většinou usnu, pak jsem relativně v pohodě, dokud se opět nesesypu. Mám takový úžasný koloběh.
Takhle funguju už pěkně dlouho, ani si upřímně nepamatuju dobu, kdy to bylo jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama